Reklama:

Byla jsem 9 let anorektička a bulimička

Milé čtenářky a čtenáři,
jak jistě víte, mentální anorexie a bulimie jsou problémy, které jsou v poslední době bohužel čím dál rozšířenější. Já sama jsem byla anorektička a posléze i bulimička devět let. Devět let jsem trpěla závislostí na dietách a nezabývala se prakticky ničím jiným než jídlem. Z této závislosti se mi podařilo dostat samotné, bez pomoci lékařů. A protože si myslím, že je třeba, aby se o problémech, jakými anorexie a bulimie jistě jsou, mluvilo, rozhodla jsem se svěřit vám svůj příběh. Něco podobného totiž může potkat kohokoliv - třeba právě Vás, Vaši dceru, vnučku nebo kamarádku�

Začalo to úplně nevinně v mých 16 letech, kdy se mi zalíbila minisukně, kterou měla na sobě jedna spolužačka, když byla zkoušená z fyziky. Protože jsem nikdy nebyla nejštíhlejší, minisukně jsem nenosila a ani mě to nijak zvlášň nelákalo - prostě jsem to neřešila. Jenže tehdy o té fyzice (která mě navíc k smrti nudila) mě tak nějak napadlo, že to vlastně vypadá hezky a je škoda, že ji nosit nemůžu. Ve své podstatě bych ji bývala nosit mohla, nebyla jsem žádný cvalík, jenom jsem začala vypadat žensky - zadeček, stehna� Zkrátka a dobře jsem usoudila, že by nebylo marné trochu zhubnout a tím se přiblížit k možnosti nosit onu vysněnou minisukni. Nevím, jakým myšlenkovým pochodem jsem tenkrát došla k názoru - dokonalá postava = úspěch v životě. Skutečně jsem tenkrát byla přesvědčená o tom, že pokud budu mít tolik a tolik kilo, bude se mi všechno dařit, všichni mě budou milovat a obdivovat, najdu si ideálního partnera� To jsem samozřejmě všechno chtěla, takže jsem hned zahájila dietu. Poprvé v životě. Začala jsem zmenšovat porce jídla na polovinu, potom na čtvrtinu� Nakonec jsem jedla tak 2 jablíčka za den a k tomu (pokud jsem si chtěla opravdu dopřát) nějakou tu mrkev. Kila šla dolů a já byla spokojená. Co na tom, že psychicky mi bylo čím dál hůř, nemohla jsem spát, byla mi věčně zima, byla jsem nesoustředěná, podrážděná, nervózní, náladová� To přece nebylo vidět, a tak jsem na to, jak se lidově říká, kašlala. Během necelých tří měsíců jsem zhubla 13 kilogramů, ovšem očekávaná spokojenost s výsledkem se nedostavila. Naopak - psychicky jsem se cítila mizerně a navíc jsem si stále připadala příšerně tlustá. Takže jsem se trápila hlady dál. Teď už jsem měla jedinou vidinu - štíhlost, štíhlost, štíhlost� Najednou jako bych úplně ztratila soudnost - ačkoliv jsem už dávno štíhlá byla, stále jsem měla pevně utkvělou představu, že mám nadváhu.

Abych to zkrátila: co se týče mého "dietování", tehdy jsem se dopracovala až na 47 kg (měřím 172 cm). Byla ze mě psychicko-fyzická troska. Toto živoření jsem provozovala asi tak půl roku a pak se to najednou všechno o 180 stupňů obrátilo. Začala jsem se neskutečným způsobem přejídat. Během jednoho přejídacího záchvatu jsem byla schopná spořádat půl bochníku chleba, půl balíku rýže, celou pizzu, 3 čokolády� Tyto záchvaty mě přepadávaly v jakoukoliv hodinu - nebylo výjimkou, že jsem se takříkajíc "pod rouškou noci" plížila do lednice, kde měla maminka připravený už uvařený oběd na neděli (např. svíčkovou), který jsem z té lednice vzala, odnesla na záchod a tam to všechno na posezení snědla. Na záchodě proto, aby mě u toho snad nikdo nechytil. Je to sice nechutné, bohužel tak to skutečně vypadalo. Po každém takovém "hodování" následovaly výčitky svědomí a úvahy o tom, jak se nenávidím. Připadala jsem si naprosto neschopná, neuvěřitelně ošklivá a navíc bez jakékoliv vůle se s sebou nějakým způsobem něco dělat, nějak tuhle šílenou situaci řešit.

Podařilo se mi během relativně krátké doby (jak dlouhá to doba byla, si už opravdu nepamatuji) "vykrmit" se na 76 kg. A pak už to šlo ráz na ráz: opět dieta, zhubnutí, přecpávání se, ztloustnutí� Tímto stylem to fungovalo celých těch 9 let a to i poté, co jsem odešla z domova, vdala se, začala žít ve vlastní domácnosti� Hluboce obdivuji svého manžela, který nejen, že se nesebral a neutekl ode mne, co nejdál to šlo, ale naopak přes to všechno se mnou vydržel a celou tu dobu se mi snažil pomáhat, i když většinou vůbec nevěděl jak. Veškerý můj život (a tím z velké části i jeho) se točil kolem jídla. Skutečně, aň to zní sebešíleněji - já se z 95% zabývala ve svých myšlenkách pouze a výhradně jídlem. Od něj se odvíjelo všechno ostatní, jemu jsem přizpůsobovala veškerý svůj život. Třeba jsem prakticky nechodila do společnosti - buď jsem byla "na dietě" a co kdyby se tam nedej Bože podávalo jídlo, nebo jsem se přejídala a to mi zas bylo trapné se před lidmi nezřízeně cpát�Je celkem jasné, že po devíti letech takovéhoto života jsem naprosto zoufale chtěla z toho bláznivého kolotoče diet a přejídání se ven. Byla jsem z toho všeho už neskutečně unavená a přestávala jsem věřit, že někdy dokážu žít jako normální člověk. Právě v té době jsem "hnutím osudu" v jednom časopise narazila na inzerát paní, která nabízela aromaterapeutické masáže.

Tehdy jsem si řekla, že bych tomu svému tělu, které jsem dlouhá léta jenom nenáviděla a následkem toho týrala, mohla také jednou poskytnout něco příjemného. Takže jsem se na tu masáž objednala, a za pár dní nato na ní skutečně i šla. Nevím, co se to tenkrát se mnou vlastně stalo, snad jenom to, že kombinace uklidňující masáže a laskavých slov té paní dokázala to, o co jsem se tak marně snažila několik dlouhých let. Během těch dvou hodin jsem pochopila, co to znamená mít se ráda a mít ráda i své "nedokonalé" tělo. Najednou mi došlo, že kvalita člověka nespočívá v tom, jestli má v pase 60 centimetrů nebo 120, že prostě celý život je úplně, ale úplně o něčem jiném. Byla jsem z toho "objevu" tak nadšená, že jsem ho okamžitě začala realizovat v praxi - ačkoliv jsem měla zrovna "boubelaté" období, téměř ze dne na den jsem přestala z nesmyslnými dietami i přejídáním (zní to jak zázrak, ale tak to skutečně bylo) a najednou jsem si jakoby "náhodou" vzpomněla na knížky Lenky Kořínkové, které jsem měla doma v knihovně (vlastnila jsem snad všechny knihy obsahující slovo "dieta", které u nás kdy vyšly).

Protože jsem po těch letech diet vůbec nevěděla, jak bych měla jíst, začala jsem se řídit Lenčiným systémem. A najednou šla kila jako zázrakem dolů (ačkoliv jsem o to ani nijak neusilovala) a váha se zastavila na 62 kg, které si, jen tak mimochodem, +-2 kg udržuji dodnes. Podle Lenky jím také dodnes (tzn. už více než 2 roky); dělá mi to totiž tak dobře, že nemám jediný důvod, abych snad jedla nějak jinak. Aromaterapii, která mi tehdy tak moc pomohla, se dnes věnuji profesionálně, a jakkoliv to může znít šíleně - jsem ráda, že jsem si prošla tím, co jsem teď vyprávěla, jsem ráda, že jsem mohla na vlastní kůži zažít, co to je anorexie, co to je bulimie a co to je závislost na dietách. Proč jsem ráda? Jsem ráda proto, že díky tomuto zážitku dokážu pochopit všechny, kdo něčemu podobnému propadnou; dokážu rozumět jejich pocitům, jejich zoufalství, tomu, jak je velice těžké vrátit se do normálního života. A protože tomu dokážu rozumět a pochopit to, jsem přesvědčena, že takovým lidem dokážu i pomáhat. A kdyby tento příběh, který jsem vyprávěla, zachránil třeba jednoho jediného člověka před pádem do pasti zvané anorexie (bulimie, dietní závislost) - třeba tím, že po přečtení mého povídání nezačne s tou první a často osudnou dietou - mělo to celé mé devítileté trápení se smysl.

Autor: Pavlína Šalamounová

Datum vydání: 27.3.2001
Co s článkem
Přidat k oblibeným článkům        Vytisknout        Poslat e-mailem
 
 

reagovat vymazat NatyH 20.1.2012 20:44  7%    +  -

Jak jsem zhubla
Ahoj, i já se ráda podělím se svými zkušenosti s hubnutím. Je mi 33 let, jsem po porodu dítěte a zkusila jsem dietu své kamarádky, která shodila takto 15 kg. Já jsem díky jejím radám shodila 17 kg a z velikosti 44-46 nosím velikost 38! Je to už 2 roky a váhu si + - 1 až 2 kg držím! Jsem moc spokojená a konečně se poprvé v životě cítím ve svém těle výborně.Je to velmi jednoduché. Jde o vyrovnání poměru kyselin a zásad v těle, čímž dáme do pořádku metabolismus a můžeme konečně hubnout, už nám v tom nic nebrání. Ráda každému poradím, jak se stravovat, co udělat, abyste se i Vy cítily ve svém těle dobře .Napište mi: natalymeri@seznam.cz

reagovat vymazat kobylkaaa 1.2.2010 15:41  1%    +  -

moooooooc ti děkuji za tenhle článek!Já jsem si na internetu hledala nějákou dietu, abych zhubla a přitom nemam vůbec nadváhu(teď jsem to zjistila) tvůj článek mi otevřel oči...opravdu ti moc děkuji...

reagovat vymazat Donula 22.11.2009 19:56  5%    +  -

Ahojte.Som studentkou 5.ročníka psychológie a v lete budem akurát končiť.Takže ma čakajú štátnice a samozrejme diplomovka.Preco vlastne písem prave sem?Pretoze ako temu diplomovek prace som si zvolila telesne sebepojeti,sebeuctu a objektivne hodnotenu uspesnost u zien vysokoskolaciek s poruchami prijmu potravy.Sama som si presla ako anorexiou tak aj bulimiou a PPP bola mojou "vernou priatelkou" skoro 10rokov.Takze viem velmi dobre,co ktora ta porucha obnasa a co clovek pri nej preziva,inak by som sa do podobnej temy ani nepustala pretoze clovek,ktory si tym nepresiel,nemoze vediet,co ta dotycna preziva,citi,ako to vsetko vnimi.Chcela by som vas velmi poziadat o pomoc,ci by ste neboli take ochotne a nevyplnili mi dotaznicky.Vsetko je samozrejme anonymne,takze ziadne vase osobne data ani nic podobne nepotrebujem rovnako tak ako ani vase meno nebudem nikdy uvadza.Potrebujem totiz zohna 30 dievcat,ktore maju,ci mali alebo sa liecili z bulimie a 30 z anorexie.Velmi by ste mi pomohli a budem vam vdacna.Rovnako tak mi mozte kludne napisat,ked si budete chciet o comkolvek pokecat.A kedy som sa vlastne rozhodla sama proti tomu bojovat a zobrat zivot do vlastnych ruk?Ked som skoncila v nemocnici s hladinou drasliku 2,2 a jeden mlady doktor mi povedal,ze pokial nastupim do toho vytahu a odidem,tak sa moze stat,ze sa mi zastavi srdce,ale bohuzial ma uz nikto neozivi,pretoze s takymi vysledkami to nie je sanca.Vtedy som si uvedomila,ze uz nechcem takto zit a zacala sama bojovat,krocik po krocku.
Piste mi prosim na e-mail:mojetajomstvo@seznam.cz

reagovat vymazat neznámá 24.8.2009 21:48  1%    +  -

mám mentální anorexii a bulimii - všichni říkají jde to ..ale během času pozná člověk, že pokud ho bude někdo nutit nepujde to musí sám a když nechci nebudu dělat něco proti své vůli....když jsem měla před půl rokem o 21 kg víc poslechla jsem okoli a dopadla takhle a teď ho mám poslouchat znova ? Ne !

reagovat vymazat ajvicekv´@seznam.cz 26.1.2009 1:27  1%    +  -

no tsk smutek nejspíše odstartuje ttakovou tu touhu mít zase z něčeho radost a to je právě třeba droga,,anorexie a bulimie

reagovat vymazat kurioko 2.1.2009 4:36  5%    +  -

Podstata problému je asi někde jinde. Tam jsou psychické problémy, nepřijímání sama sebe, nenávist vůči sobě.
Kladení si viny za něco..., to nemá s racionální stravou a hezkou postavou nic společného.
Sníst city nebo je vyvrhnout nebo nemít city - je to všechno falešná představa končící i smrtí.

reagovat vymazat katherina 7.8.2008 19:46  5%    +  -

Zdravím všechny přítomné,snad vám nebude vadit,když se sem mezi vás přifařím,ale mám takovou menší...vlastně větší prosbičku...některé články mě velmi zaujaly a proto bych chtěla poprosit vás kdo jste z okolí Brna,nebo přímo z Brna.Téma anorexie a vlastně všechny možné poruchy příjmu potravy budou tématem mé absolventské práce a potřebovala bych sepsat pár příspěvků s lidmi,kteří si tím prošli..Pokud by byla některá dobrá duše ochotná obětovat mi své volné odpoledne pište mi prosím na mail: konupcikova2@seznam.cz

reagovat vymazat Tereza 23.3.2008 20:55  1%    +  -

mno je to smutný ale můj příběh je smutnější....jsem tereza a měla jsem dvojče,sestru zuzku...už nemám...bylo nám 14 a naši se rozvedli.táta se odstěhoval do ameriky a máma začala pít.bylo mi blbě,ale zuzce hůř.přestala jíst přestala spát přestala dělat vše co ji dřív bavilo.hubla.a já taky ale nechtěla jsem.neměli jsme peníze na jídlo.začala jsem krást sušenky abych trochu přibrala.zuzka se mi smála prej sem divná.zuzka na tom byl čím dál hůř.začala jsem ji vyhrožovat že to někomu řeknu.vysmála se mi dobře věděla že nemm komu.a pak jednou ráno jsem se vzbudila a čekla až se vzbudí zuzka.nevzbudila se.zavolala jsem sanitku.doktoři ji nemohli pomoc.umřela.moje chyba?nevím.když se to mamka dozvěděla přestala pít,ale bylo už pozdě.za půl roku umřela na selhání jater.měla jsem jít k tátovi,ten ale řekl že se nebude starat o holku která mu zabila dceru.přitom ani nepřišel zuzce na pohřeb.půl roku jsem byla v děcáku s pocitem že mě nikdo nemá rád,že jsem zbytečná.předávkovla jsem se.zachránili mě.skončila jsem na psychiatrii.vyléčila jsem se.tet je mi 19 a mám přítele.taky přemejšlím jaký by to bylo kdyby se naši nerozvedli.zuzka by žila.vždyt byla veselá a všichni ji měli rádi.a tet tu není...

děkuju že jsem se mohla svěřit a ukázat co dokáže alkohol,anorexie a beznaděj.mě to sebralo mamku,setru a normální život.

reagovat vymazat sofinava 7.11.2007 22:22  5%    +  -

M.: Ahoj.Je to strašně smutné, co píšeš.Já mám dceru a syna. Jsou od sebe o devět let a myslím si, že si dcera myslí, že jí nemám ráda. Dělá dost šílené věci a nebo i jen prostě zlobí jako puberťák. Vždycky jsem se s ní mazlila, vždycky jsem jí říkala, jak jí miluji.Ona teď žárlí a já mám pocit, že jsem strašná matka. Říkám si, že bych jí měla víc objímat ale je to od ní vynucené. Přeji ti hodně štěstí do života a třeba jednou dojdeš k tomu, že tě maminka měla ráda, jen trochu jinak.

reagovat vymazat M. 30.10.2007 14:45  1%    +  -

Ahoj všem,
myslím si, že o těchto dvou nemocech by se mělo hodně mluvit a hlavně by se měl trošku změnit "kult krásy".

Moje matka nikdy neměla mateřské city ke mě a mojí sestře a tohle jsem těžko snášela. Když mi bylo 16, tak jsem přestala jíst, ale ne kvůli "kultu krásy", ale kvůli tomu, abych opravdu zhubla a podvědomě taky proto, aby si mě konečně matka všimla. A to jsem nikdy nebyla nějak při těle. Mám 160 cm a váhu jsem mívala tak 50 kg. Tenkrát jsem zhubla na 45 a možná i míň. Pořád jsem si strašně hlídala váhu, každý den si poctivě zapisovala, kolik vážím. Nesnídala jsem, k obědu jsem snědla úplně minimální porce, pokud vůbec něco. Často se mi stávalo, že jsem ráno zvracela, jak mi bylo špatně z hladu a to spravili 2 měsíčky mandarinky třebas, žaludek měl co zpracovat a všechno bylo zdánlivě OK. :)

Nevím jak, ale dostala jsem se z toho aspoň trochu. Asi se to zlomilo ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že moje máma nás nikdy nebude mít ráda tak jako maminky mívají. Ale jedno vám povím, už nikdy to nebude jako dřív. Strašně těžko se z toho člověk dostává, pořád se hlídám, spoustu věcí raději nejím, co kdybych přibrala, než si vezmu čtvereček čokolády, dobře si to rozmyslím. Už nikdy to nebude jako dřív a to mě ubíjí. Navíc jsem si tímto podělala zažívání. Občas mám podrážděnej žaludek a je mi špatně po prakticky čemkoliv co sním a mám potíže s cukrem v krvi kvůli anorexii. Když se včas nenajím, mám hypoglykemii a už jsem skončila i na kapačkách.
Dnes mi je 21 a zmenilo je to, že mám rozum a jím. V mé psychice... málo...Ahoj všem,
myslím si, že o těchto dvou nemocech by se mělo hodně mluvit a hlavně by se měl trošku změnit "kult krásy".

Moje matka nikdy neměla mateřské city ke mě a mojí sestře a tohle jsem těžko snášela. Když mi bylo 16, tak jsem přestala jíst, ale ne kvůli "kultu krásy", ale kvůli tomu, abych opravdu zhubla a podvědomě taky proto, aby si mě konečně matka všimla. A to jsem nikdy nebyla nějak při těle. Mám 160 cm a váhu jsem mívala tak 50 kg. Tenkrát jsem zhubla na 45 a možná i míň. Pořád jsem si strašně hlídala váhu, každý den si poctivě zapisovala, kolik vážím. Nesnídala jsem, k obědu jsem snědla úplně minimální porce, pokud vůbec něco. Často se mi stávalo, že jsem ráno zvracela, jak mi bylo špatně z hladu a to spravili 2 měsíčky mandarinky třebas, žaludek měl co zpracovat a všechno bylo zdánlivě OK. :)

Nevím jak, ale dostala jsem se z toho aspoň trochu. Asi se to zlomilo ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že moje máma nás nikdy nebude mít ráda tak jako maminky mívají. Ale jedno vám povím, už nikdy to nebude jako dřív. Strašně těžko se z toho člověk dostává, pořád se hlídám, spoustu věcí raději nejím, co kdybych přibrala, než si vezmu čtvereček čokolády, dobře si to rozmyslím. Už nikdy to nebude jako dřív a to mě ubíjí. Navíc jsem si tímto podělala zažívání. Občas mám podrážděnej žaludek a je mi špatně po prakticky čemkoliv co sním a mám potíže s cukrem v krvi kvůli anorexii. Když se včas nenajím, mám hypoglykemii a už jsem skončila i na kapačkách.
Dnes mi je 21 a zmenilo je to, že mám rozum a jím. V mé psychice... málo...

reagovat vymazat Fansiel 29.8.2007 8:22  6%    +  -

Ahoj, hlásím se po dovolené a po úspěšném měsíci nepřejídání se.
Hólky, chlubím se, už jsem díky tomu, že jím 6x denně a nepřejídám se, jím všechno a nic si nevyčítám, zhubla za měsíc ze 72kg na 67kg.
A fakt nehladovím a nijak přehnaně necvičím. Jen vycházky, občas kolo, doma strečink.
K tomu normální jídelníček, vč. občasné sladkosti, normální chleba s máslem, džemem, koláčky k snídani. Já tomu nemohu ani věřit
Jinak dovolená krásná, užili jsme si vnuka a odpočinula jsem si.
Takže s chutí do dalšího krásného života a hlaste se, jak jste na tom vy ostatní.
Moc vás zdravím a přeji krásný den

reagovat vymazat BublinkaM 17.8.2007 6:28  66%    +  -

Fansiel: a dneska pobolívá žaludek mě. A moc dobře vím z čeho všeho. Spouštěcím momentem byla zoufalost z pracovních problémů a dorazil mě pohled do skel výlohy. To jsem já???

reagovat vymazat Fansiel 16.8.2007 9:53  9%    +  -

BublinkaM: čauki,tak to jsem na tom podobně.
U mě vyloženě včera zahrálo největší úlohu to pekelné horko a únava a pak také, abych všechno stihla. A hlavně - přetáhla jsem svůj jídelní čas a měla jsem příšerný hlad. Nesmím dopustit, abych začala jíst z hladu, pak nevím kdy přestat. Pokud jím pravidelně každé 3 hodiny, tak buď hlad nemívám vůbec a tak zďobnu jen něco malého, abych ustálila hladinu cukru, nebo mám hlad malý. Ale jak vyhládnu úplně, tak pak je to děs
A možná máš také pravdu, stále mám snahu jíst netučné věci a pak mám chuť na takové tučné bomby. Budu muset ty oříšky jíst častěji nebo si koupit nějaký ten doplněk stravy s olejem - pupalku, lecitin nebo Omega 3.

reagovat vymazat BublinkaM 16.8.2007 7:23  67%    +  -

Fansiel: zdravím. Hlásím, že jsem celý pacovní čas byla o chlebu a folóře. Nafouknutá jsem byla jako kojot, dorazila jsem "domů" v 16, shltla párek + rohlík, vybílila koupelnu a s jsem honem nalupali osušky do báglu a frrr....
Voda sice studená, ale nudaplážička a super uvolnění...zobla jsem 2 broskvičky tuzemský, kterými jsem byla podarovaná a ...doteď to docela šlo, jenže pak následovaly 2 piva, kopička mletýho masa a 3 topinky s hafo česnekem. Kupodivu to žaludek na noc ustál a počáteční ranní náznak nevolnosti je fuč. Jsem po mohutný snídani a vrhnu se do práce. Taky toho mám moc. Neumím to, ale poprvé za ty roky co lítám na Dámě, uvažuji o založení vlastní-zamčené diskuze, pro nás a podoně poťapaný holky..Fansiel, tvoje včerejší jídlo nebylo až tak děsivý, možná....zdá se že funguješ úplně jako já, ten hlad po čokoládě, oříškách...možná se tělu zdá, že nemá dost energie. Nutí pak jíst i to co bychom normálně nejedli a jsou to téměř výhradně koncentráty energie-prostý cukry, hora tuků.. ...je to stejný jako když jsem nevyspalý, unavený a vynervovaný, viď?Jiný spouštěcí moment jsi včera přece neměla. A nebo o něm ještě nevíš...Každopádně jsem v duchu s tebou a držím palečky, aby to tvoje zažívání ustálo a do odpoledne nejpozději se srovnalo

reagovat vymazat Fansiel 16.8.2007 6:50  9%    +  -

Raníčko přeji
Dnes zase budou tropy, fuj, už mě to nebaví.
Na zahradě sucho jako na Sahaře, té vody, co musíme zalévat. A těch konví!!!
A včerejší večer jsem nezvládla vůbec. Přiletěla jsem domů v 16,30, tedy hodinu po tom, co jsem měla plánované jídlo. Jasně, že hladová jako vlčák. Hodila jsem do sebe krajíc chleba a k tomu ukrojila kus kabanosu(!!!),zajedla to mléčnou rýží a snědla jsem 1/2 tabulky čokolády. Pověsila prádlo a letěla hlídat vnuka, neboť děti šly do kina. Pak za mnou přišel manžel a děti nám nachystaly chlebíčky, tyčinky a slané arašidy. No, co myslíte, jak to dopadlo? Únava, horko a stres zapůsobili a já snědla 2 chlebíčky, balíček tyčinek a pár hrstí arašidů. No a aby toho nebylo málo, tak po příchodu domů jsem dorazila tu druhou 1/2 čokolády.
Pak se nedivím, že mi bylo před spaním na zvracení, bulimický záchvat jak vyšitý
Momentálně jsem už zase klidná, posnídala jsem celozrnnou bulku s tvarohem, rajčetem a kedlubnou a popíjím kávičku
Dnes mám dost pracovních povinností, zítra odjíždím a musím toho moc dodělat.
Tak se mějte lépe, než já(kalhoty ně řežou v pase a těžký žaludek) a zatím

reagovat vymazat Fansiel 15.8.2007 13:11  9%    +  -

BíláPivoňka: děkuji za pochvalu. Ale nemyslím, že jsem sama se sebou smířená. To bys musela vidět ty vnitřní boje, které ve mě vedou dva rozdílní lidé
Uklidňuje mě jóga a také četba těch různých chytrých knih, ze kterých se snažím co nejvíce těžit.
Moc pěkné:
" Vaše tělo je vybaveno termostatem, který udržuje vaši tělesnou teplotu na 36°C nezávisle na teplotě okolního prostředí. Vaše tělo funguje, protože na sebe nepřenáší teplotu okolí. Ať je horko nebo zima, vaše tělo si udržuje svou vlastní teplotu.
Máte také duchovní termostat, který vám dovoluje, abyste udržovali emoční teplotu nezávisle na emoční teplotě okolí. Mnozí lidé tento duchovní termostat nepoužívají, protože nevědí, že existuje: neuvědomují si, že nemusejí přijímat emoční teplotu prostředí. A přesto je váš duchovní termostat stejně nezbytný pro vaše duševní zdraví, jako je tělesný termostat nezbytný pro tělesné zdraví.
Začněte svůj duchovní termostat užívat tím, že si vytvoříte svůj klidný pokoj ve své mysli, kde se budete uchylovat pro obnovu svého duševního klidu.
Vybavte si svůj vnitřní pokoj tím, co máte rádi - obrazy, knihy, barvy. Vše je uspořádané, uklizené, je zde klid a krása.
Dopřejte si,kdykoliv máte čas, odejít do svého pokoje a odpočiňte si. Říkejte si - jdu odpočívat do svého pokoje. Pak si představujte:teď jdu nahoru po schodech - teď otvírám dveře - teď vstupuji dovnitř - teď zavírám dveře a všechny starosti nechám venku."
Pěkné ne?

Tak si pěkně užij dovolenou, já odjíždím v pátek odpoledne na chatu a vrátím se až v pondělí 27.8.

reagovat vymazat BíláPivoňka 15.8.2007 12:11  5%    +  -

ahoj DAMY mam smajliky a navic skvelou naladu, ponevadz zitra odjizdime na dovcu
ale: Bublinko, nejsi Ty tak nahodou ja? nekdy si pripadam ze jsem jak myska v choditku a jednam uplne jinak nez bych chtela, ale co se budu opakovat, jako bych ty Tve prispevky sama o sobe psala ale stejne, uz jenom to, ze si to uvedomujeme je obrovsky kus prace nad sebou sama jenom tak najdeme cestu jak z toho pryc a to je snad ted to hlavni. jsme proste sikovne a na nejaky ten zvanec nehledme nikdo neni dokonaly a nez nekoho mlatit tak to radeji kompenzovat takhle u jidla i kdyz priznavam, ze idealni by bylo resit to uplne jinak, ale i to snad jednou prijde a budeme se mit moc rady k tomu bych ja totiz nejradeji uz dosla. potom to jidlo prestane byt tak dulezite a bude krasne na svete.
Fansiel - neskutecne se mi libi Tvuj nadhled a moudrost, asi je to i tim vekem, ale pripadas mi krasne smirena sama se sebou, ja vim, mozna to mas ted takove obdobi nez se ta svine zase objevi, coz jak doufam, se nestane ale i tak tleskam to ja k tomu mam strasne daleko, zrovna vcera ac vim, ze jednam s lidmi nespravne tedy ze bych mohla v nekterych okamzicich prinejmensim reagovat jinak, se ve mne neco zmeni a mam pocit ze se sama posloucham a jako by nekdo jiny za mne mluvil a ja to nechapu a pak jsem nestastna, protoze nic z toho jsme rict nechtela, ale musela, strasne... sice jsem se neprejedla, to je fajn, ale bylo mi tak smutno, ze ani coka by tomu stejne nepomohla, radeji jsem to zaspala, ale hned rano to byly rumenky a kava a a a az nevim kde se to vsechno do mne vlezlo. chjo.
jinak se divam, se ta konverezace vas dvou pekne rozjela, az jsem musela listovat, ale i to je spravne, resit to s nekym, kdo to chape a sam zna. co se tech psychologu tyce, ja mam pry socialni fobii tak nevim nevim, spise nez fobii z lidi mam fobii sama ze sebe a z rizku s vlasakem ale co, asi tomu rozumi lepe nez ja.
tak se tady mejte hezky, nezapomente na mne, ponevadz ja se vratim

reagovat vymazat Foto-OnLine 15.8.2007 11:51  1%    +  -

foto-online.okamzite.eu - Dámy (a pánové) přichystal jsem pro Vás internetovou fotografii, můžete se pochlubit se svými zážity a dojmy rodiny, dovolené. Nahrajte fotku svého dítěte a pošlete rodine E-pohlednici se svou ratolestí.
Registrace zdarma!!!!

reagovat vymazat Fansiel 15.8.2007 8:00  8%    +  -

BublinkaM: je fakt, že když jsem držela diety a jedla hlavně nízkokalorickou sóju, tak jsem myslela, že prasknu - jsem na ni alergická a zjistila jsem to až při těch dietách. Takže ji vynechávám, jen občas to uzené tofu. Ale zeleninu jím pořád - dieta nedieta. Ta mi snad nic nedělá.
Já mám pocit, že ten žaludek prostě není zvyklý jíst normálně. 5-6x denně, pravidelně i když nemám hlad. To musím, dokud se nenaučím jíst normálně a na jídlo se dívat jako na přirozenost. Možná bych měla jíst menší porce, nevím. Musím to vysledovat.

reagovat vymazat BublinkaM 15.8.2007 7:56  68%    +  -

Fansiel: musíš to víc sledovat, žaludeční neuroza to asi nebudeNěkterý zdravý jídla pro některé žaludky zrovna nejsou to nejlepší. Kolegyni po letech diet zlobilo tak moc zažívání...pak jí spec. mudr vysvětlil, že na kvanta syrový zeleniny může rovnou zapomenout, celozrný pečivo jakbysmet, ovoce s mírou...Být to můj žaludek, asi by se mu nelíbila ta paprika a nu...tvaroh je dost těžký a v kombinaci s ostružinama na noc...mýmu by se to rozhodně nelíbilo, ostružiny by mi tam v tom tvarohu ležely až do rána a šířilo by se kyseloAle jak říkám, každý jsme jiný, já zase kliďo sežeru kusan masa, nebo šunky na noc a nic mi neníAsi budeš mít trochu citlivější a teď podrážděný žaludek. Kdyby tě v něm začalo řezavě pobolívat,raděj si dojdi do lékárny pro pytlíčky anacitu, je to volně prodejný a obsahuje mimojiné tišící látky. Bohužel konstatuji, že takový stav mě pomáhalo dřív zajíst, takže mi mudr řekl-vředy? to by jste vypadala jinak(myslel vychrtle a já měla tenkrát přes 100kg)...no a byly tam. A hned dva a už v dost hrozným stádiu...Každopádně držím palečky, aby ti bylo dobře

reagovat vymazat Fansiel 15.8.2007 7:34  8%    +  -

Jo, už vím, odpoledne jsem měla krajíc čerstvého chleba s pomazánkovým máslem, rajčetem a paprikou.

reagovat vymazat Fansiel 15.8.2007 7:31  8%    +  -

BublinkaM: ránko
Nejsem nijak nemocná, jen mi prostě bylo nějak špatně. Je fakt, že co jsem začala jíst normálně, tak mě žaludek bolí častěji. Není prostě zvyklý na některá jídla, jako třeba vajíčka, tuk, uzeniny atd.
Ale já včera jedla rozumně, opravdu.
Snídala jsem grahamovou bulku s cottage a zeleninu. Pak jsem snědla asi 10 rynglí na sváču. Na oběd jsem měla rizoto s tofu a nivou, k tomu mísu zeleninového salátu z čínského zelí, rajčat a papriky.
Odpoledne jsem si dala ??? já si nemohu nějak vzpomenout Pak jsem 3x lízla té zmrzliny, kávu s mlékem a večer tvarohovo-jogurtový mix s ostružinami,to asi v 19,30.
A špatně se mi udělalo v 1 v noci. A je fakt, že mi není dobře ani teď, takový divný pocit u žaludku, že by neuróza

reagovat vymazat BublinkaM 15.8.2007 6:43  67%    +  -

Fansiel: čáu, moje strava byla dost hrozná, v práci jsem jedla co jsem tu měla-ty nejhnusnější paštiky s rohlíkem, odpoledne jsem myslela že mě to rozvalí střeva, až jsem musela vypít smectu, aby se mi zažívání zklidnilo. Odpoledne na "stavbě"jsme pokračovala ve zkáze chlebem s už dost zralou nivou, podotýkám že jsem tam bez lednice(pouze sklep, kde je v lepším případě kolem 13 st. )Přežila jsem to a zazdila kusem čokolády. Na rozdíl od tebe mi zle díkybohu nebylo. Ty máš nemocný žaludek?? Jedla jsi vůbec něco večer mimo nějakýho jogurtu?? Jestli máš "načatý žaludek" dávej si víc pozor na vynechávání teplýh jídel, přemíru syrové stravy a bohužel i na celozrný pečivo(zakyseluje zažívání)Mám bohatý zkušenosti, měla jsem mimojiné vředy v jícnu.a abychnezapomněla...gratuluji k dalšímu rozumnému dni

reagovat vymazat Fansiel 15.8.2007 6:06  8%    +  -

Ahoj
Tak včerejší odpoledne i večer dopadl přímo úžasně
Než jsem dorazila domů, tak manžel vyrobil 3 litry skvělého ostružinového džusu a šli jsme na procházku. Dala jsem si zmrzlinu, ale snědl mi ji vnuk, protože jsme po cestě potkali naše děti. S nimi jsme šli na pivo (já jen minerálku), pak jsme poseděli u nich na kávě a přišli domů v 19 hodin. Pak jsem 45 minut cvičila podle nové přírůčky, pěkně jsem se zapotila, dala jsem si sprchu a odpadla do postýlky. V noci mě vzbudila nějaká žaludeční nevolnost, myslela jsem že se ten večerní jogurt bude chtít podívat ven, ale zaspala jsem to.
Dnes se cítím zase lépe a jdu makat. Posnídám kornový rohlík se sýrem a studený kefír + zeleninu. Dnes má být pěkné horko, prý až 32°C.
Tak dodržujte pitný režim a jezte lehounce.
Zatím páá

reagovat vymazat BublinkaM 14.8.2007 14:33  70%    +  -

Fansiel: ano, popsala jsi to přesně. Stavy že v přítomnosti de facto ani nejsme..Dnes jdu balit zásadnější objem věcí-stěhuji se, snad nezapomenu na mojí oblíbenou knihu, vezmu si jí sem...psss...něco sem z ní občas ťuknu

reagovat vymazat Fansiel 14.8.2007 14:30  8%    +  -

BíláPivoňka: dole nad tím, než píšeš příspěvek je základní nabídka smajlíků. U toho je šipka "více". Když na to klikneš, tak tam se ti rozbalí číselné řady se smajlíky. Když na ta čísla klikneš, tak se ti smajlíci objeví. Když na některý, který se ti líbí klikneš, tak se ti přidá k té základní řadě. A pak je můžeš používat.

reagovat vymazat Fansiel 14.8.2007 14:19  8%    +  -

BublinkaM: to bude asi ten můj největší problém a přišla jsem na to, až jsem si přečetla svůj předchozí příspěvek.
Stále se vracím k minulým zážitkům, pitvám je a rozebírám a přitom na tom už nic nezměním. Vyřčená slova už nejdou vzít zpět, vykonané skutky jsou prostě zde. Mohu si vzít z toho jen ponaučení
A pak se moc starám do budoucna. Pořád něco plánuji se strachem, aby to vůbec vyšlo, přepočítávám, dělím a násobím. Já vlastně v té přítomnosti nejsem přítomná -pěkný výraz
No tak jdu domů, dnes mě čeká procházka, koupím vnukovi nějakou pěknou soupravu fixů a pastelek, omalovánky a plastelínu. Pro případ, že bychom na chatě měli příští týden ošklivě, tak ať se zabavíme.
Mějte se pohodově a nepřejezte se

reagovat vymazat Fansiel 14.8.2007 14:14  8%    +  -

BublinkaM: no já se to taky teprve všechno znovu učím a ne vždy se mi to podaří. Taky se někdy nechám rozhodit okolím a pak jsem sama na sebe naštvaná, že mě to tak vytočí a já se kvůli tomu přežeru
V tom je ten problém, že ubližujeme samy sobě kvůli někomu, kdo to tak třeba nemyslel nebo už na to dávno zapomněl a člověk by ho třeba i vydusil
Já mám například moc dobrého pamatováka. V té mé palici se ukládají věci, které bych měla dávno zapomenout a nevracet se k nim. Jsem ten typ, který si všechno zapíše do hlavy, špatně odpouští a stále cítí pocit křivdy.
Právě to se chci odnaučit - žit v přítomnosti, nevracet se do minulosti a nedělat si starosti s budoucností.

reagovat vymazat BublinkaM 14.8.2007 13:53  66%    +  -

Fansiel: tohle já všechno znám moc dobře. Jen bohužel...snad že by to bylo moji rozpolcenou osobností blížence či co, někdy jedu po tý a někdy po druhý koleji. Mám toho docela dost za sebou a vnitřní boje a smiřování jsou moje známá krajina duše. Bohuzžel jsem hodně citlivá a kdž se tak nějka...pracně srovnám, rozhodí mě nějkaá prkotina dělám věci co vlastně an ve své podstatě nechci. Teda myslím že nechci. Ale kdybych nechtěla, tak bych je nedělala, že? Podobně jako jsi ty psala 10. 8 o sežrání těch čokolád. Neplánovala jsi to . Myslíš že jsi to nechtěla. Ale udělala. Takže chtěla. Uf. Je totiž chtít a ctít. Já se i teˇˇd přeji a nějka...nedaří se mi opravdu chtít

reagovat vymazat Fansiel 14.8.2007 13:45  8%    +  -

BublinkaM:hm, a proč to děláš? Znáš to přísloví:
Bože, dej mi klid, abych přijímala věci, které změnit nemohu
sílu, abych změnila věci, které změnit mohu
a moudrost, abych je dokázala od sebe rozlišit.

Co ti pomůže starat se teď o to, že se země otepluje - změníš to? Pokud mohu, tak třídím odpad a chovám se ekologicky a mám čisté svědomí, že dělám vše pro to, aby se to zmírnilo.
Že musím utrácet za léky? Tak se snažím zase chovat se vědomě ke svému tělu tak, aby těch léků bylo potřeba co nejméně - zdravé jídlo, pohyb atd.
A jinak, načuč se vědomě reagovat na přítomnost. Nezabývej se úzkostnými myšlenkami. Naplánuj si zítřejší den, ale žiješ dnes, teď, v tomto okamžiku. Nestarej se ani o to, co se stane za 5 minut. Tvá přirozená inteligence přesně ví, jak bude reagovat na to, co se stane za 5 minut nebo zítra, tak proč se starat. Prožívej den po dni, okamžik za okamžikem. Budeš šťastná.

stránkování diskuse:

Váš názor:

Jméno:

Nejste přihlášen(a). Je lepší se nejdříve přihlásit.
Články na podobné téma


Přihlásit na tomto počítači trvale:
  Registrace
Nacházíte se v sekci:
Diskuse -> Diety
Přečtěte si
Zlozvyky mužů v posteli: Co všechno dělají špatně? Nejoblíbenější džíny: Co všechno na vás prozradí? Jak vybrat rolety: Barva, materiál a ovládací systémy Bílá magie vás může ochránit! Rituály, které fungují S tebou mě baví svět: Co se stalo s dětmi z komedie tisíciletí? RADKA (37): Tchyně mě pořád srovnává s manželovou ex Creative World ? místo pro oslavy, tvorbu, dobré jídlo a zážitky každý den Cukr, citron, majonéza: Co určitě nepatří na váš obličej? Vlastimil Brodský: Brejchová mu zlomila srdce, v důchodu spáchal sebevraždu Ženy prozradily: Kdy a proč jsme byly schopné odpustit nevěru?