řízení auta po nehodě

také jste se museli vrátit k řízení auta po nehodě? měli jste strach, hrůzu, děs, aby se to neopakovalo? jak překonat strach z řízení auta... jak se zase co nejsnáz vrátit k řízení (třeba i po mateřské)..... pište svoje tipy!
24.9.2010

Diskusi založil(a) 24.9.2010 Karafa

 
 

Anonym 23.1.2011 14:56  5%    +  -

Potřebujete autodíly na Škodovky?
Do 24 hodin vám dodají autodíly nové nebo i použité na této adrese:

http://www.skoda-dily-skladem.cz/katalog/nove-dily/octavia

Anonym 23.1.2011 14:52  5%    +  -


data="http://pap.pneumatiky.cz/pncz/pap/accounts/default1/banners/300x250.swf?clickthru=http%3A%2F%2Fwww.Pneumatiky.cz%23a_aid%3D4cfc8c6838592%26a_bid%3D7df01c0d" width="300" height="250">









Pneumatiky.cz





reagovat cecilka 1.10.2010 10:46  14%    +  -

Ja sice mala len malu buračku v porovnaní s poslednými príspevkami, ale mňa okamžite posadili za volant a musela som to odšoférovať do servisu - a to na radu uja policajta, ktorý bol fakt perfekný a ľudský.

reagovat Šarlotka 30.9.2010 19:50  5%    +  -

ahoj, měla jsem nehodu letos v květnu. Jela jsem po obědě pro dcery do školy a ze zatáčky proti mně vyjel kamion. Nezvládl řízení a jeho návěs se dostal do protisměru a smetl moje auto ze silnice. Tlačil mě pozpátku asi 100 metrů a pak jsem spadla s autem do pole. Nemohla jsem vůbec nic udělat, bylo to jen pár vteřin a bylo po všem. Ten kluk co řídil kamion měl sotva 20 let, v podstatě žádnou praxi. Takový mladý hošíček. Děsivé. Naštěstí jsem jela sama a naštěstí jsem jela velikým a težkým vozem, které mi asi zachránilo život. Když jsem se v nemocnici probrala z bezvědomí, tak jsem si říkala, že už snad nikdy nesednu za volant. Bydlíme ale na vesnici 10 km za městem. Obě dcery chodí do jazykové školy v centru, musím do centra kvůli práci, za nákupy, děti do kroužků, do plavání. No a tak jsem prostě došla k závěru, že ať už chci, nebo ne, musím začít zase jezdit autem. Na začátku jsem jela s nejlepší kamarádkou a s manželem, po týdnu už jsem dokázala řídit sama. Největší strach mám, když vezu dcery, ale překonávám to. A hlavně si pořád říkám, že já za nic nemohu, že to v žádném případě nebyla moje chyba, že jsem vůbec nijak neselhala já, ale on. A to mi hodně pomáhá

reagovat Panka 29.9.2010 0:41  48%    +  -

Ahoj.. mela jsem osklivou bouracku 1.kvetna 2000. Obratila jsem auto na strechu. Nastesti se nikomu nic nestalo ale ja jsem od te doby nesedla 7 let za volant. Leta bezela a me prestalo bavit se tlacit v tramvajich, vlaku, autobuse. Koupila jsem si male auticko a zacala jezdit nejdric do prace a z prace a ted uz si dojedu kamkoliv a zivot bez auta si nedovedu predstavit. jedno je ale jiste...uz nikdy si nebudu tak jista za volantem protoze vim co auto dokaze. Kondicni jizdy jsem nemela, ale myslim, ze muzou hodne pomoct.

reagovat Dimsy 28.9.2010 14:40  70%    +  -

Nejlepší je zase sednou do auta a jet. Ale teď vážně. Nepíšeš, jak těžká byla ta nehoda. Zažila jsem tři. Dvě jako spolujezdec. Jednou za deště jsme dostali na D1 aquaplaning. Naštěstí jsme se jen kapku omlátili o svodidla, nikomu se nic nestalo a ještě jsme dojeli domů. Při druhé jsme narazili do paní odbočující vlevo. Nějak nás přehlídla. A pak jsem totéž udělala jednou já. Po jedenácti letech řízení, kdy jsem si myslela, že už řídit umím, jsem přehlídla na rušné křižovatce při odbočování doleva protijedoucí auto. Moje auto bylo na odpis a kdybych nebyla připoutaná, možná si tu už s vámi nepíšu. Takže ve čtvrtek večer jsem auto zrušila, v pátek si v bazaru vyhlédla jiné a v sobotu s ním odjela. Od té doby jezdím už pět let. Jen si už nikdy nepřipouštím myšlenku, že řídit fakt už umím.

reagovat vendi007 28.9.2010 14:27  75%    +  -

já se hlavně bojím o své děti, kdybych asi jela v autě jen sama, tak si řeknu, že kdybych něco pokazila, tak to odskáču jen já... ale když bych něco pokazila a vzdu 2 děti, tak jsem úplně "mrtvá" hrůzou

reagovat vendi007 28.9.2010 14:26  75%    +  -

dialog: ten příběh s novým životem, a novou šancí začít jezdit je moc krásnýýýý

reagovat vendi007 28.9.2010 14:24  75%    +  -

hezký den přeji, já jsem také asi v 19 letech měla ošklivou nehodu, autu (žigulík) slehaly do zatáčky brzdy na štěrku, jela jsem asi 60km/h takže to nebylo tak moc rychlé, vezla jsem 2 kamarádky do sousední vesnice, sjely jsme ze srázu a zastavily se čumákem auta o strom.... bylo to docela ošklivé, holky vzadu nebyly připoutané (tenkrát se to ještě nebralo tak zodpovědně), naštěstí kromě pár naraženin jim nic nebylo, ale já jsem obličejem přerazila volant, vezli mne do nemocnice s lehkým otřesem, a v obličeji udělali asi 36 stehů.... pak jsem neměla možnost dlouho sednout za volant, a ten strach se mi zafixoval.... bojím se jezdit i jako spolujezdec, natož jako řidič.... již je to 15 let od té nehody a potřebovala bych zase začít jezdit, jenže manžel je nervák v autě, a bojí se mi to půjčit, tak uvažuji také o kondičních jízdách.... jen nevím, jestli na mne budou mít trpělivost, protože se za volantem celá klepu

reagovat manicka1 27.9.2010 20:21  51%    +  -

Heký večer všem,
já sice neměla nehodu, ale málem ano, mojí vinou, večer jsem předjížděla a neviděla jsem blížící se horizont, kde vyjelo auto, no tenkrát to bylo jen tak tak, že jsem auto předjela a stihla se vrátit do svého pruhu. to auto proti muselo určitě hodně brzdit abych to stihla, bylo mi z toho děsně zle, je to nějakých 6 let, ale vybaví se mi to každou chvíli, zrovna včera, když jsme jeli navečer z chalupy, mně polejval studený pot a měla jsem to do noci před očima, nevím proč se mi to zas tak živě vybavuje...kdybych nepotřebovala jezdit autem, tak jdu řidičák vrátit, ale mám 2 letého syna a auto prostě do města potřebuji a jezdíme po výletech a k babičkám...jinak řídím ráda, nikdy jsem nehodu neměla, ale jen tenhle zážitek, no a bude mně provázet už asi pořád. říkám si, že bych tu situaci potřebovala vidět ještě jednou, kolik tam bylo a nebylo místa, ale stejně by mi to asi nepomohlo...
Manžel mi říká, že to chce jezdit jezdit,nepoddat se tomu, to by bylo to nejhorší. že to bylo ponaučení, vše dopadlo dobře a hotovo.

tak se tím snažím řidit a při předjíždění si dávám hodně velký pozor, no a spíš teda už moc nepředjíždím...

reagovat bertmax1 27.9.2010 14:12  100%    +  -

kedrigern: já si zlikvidovala autona sanitce škoda za 100 litrů a opel na odpis

reagovat kedrigern 27.9.2010 12:54  67%    +  -

bertmax1: no fuj ... ta poslední paní, co mě nabořila ( a přiznávám, schrábla jsem pojistku a už ten zadek neopravovala, jen tak trošku, stejně mě zase někdo naboří), viděla, že už na semaforu svítí zelená, ale nějak jí nedošlo, že já ale ještě stojím, protože to chvíli trvá, než se kolona hne .. ale ani jsem moc nedržkovala, ona měla úplně nové auto, takže to nesla hůř jak já

reagovat bertmax1 27.9.2010 11:03  100%    +  -

kedrigern: já jsem vletěla zezadu do stojící sanitky

reagovat kedrigern 27.9.2010 10:48  67%    +  -

ono asi záleží jaká nehoda. mě 4x nabourali zadek, stála jsem u přechodu, na červenou, v koloně a jednou dávala na křižovatce přednost sanitce... tudíš ani jedna mnou zaviněná. a nikdy mi nevadilo znovu nasednout. ale sestřenka měla ošklivou ( a sama jí nezavinila) nehodu, kdy jí na kruhovém objezdu sundal náklaďák.... byla na tom hodně zle a zatím ( je to 7 let) za volant nesedla. nic si nepamatuje, ale jakmile vleze do auta, zatuhne a nedotkne se volantu. a to řídila ráda a často, každotýdenní služ. cesty praha- bratislava.... takže přišla o zdraví, práci i řízení

reagovat dialog 27.9.2010 9:25  95%    +  -

Čtu tady vaše příspěvky a jsou odžité.
Mám to podobně.
Zažila jsem už několik nehod, až na jednu - nebyly mnou zaviněné.
Ale co na tom záleží? už to, že je nehody člověk svědkem, dá pořádně s psychikou zamávat.
Jenže ta láska k šoférování, zvítězila u mě jednoznačně.
Já opravdu za volantem, rovněž odhazuju všechno...v ten moment jsem jen já a auto.
Ale nikdy nezapomínám,že obezřetnost musím v ten moment nést i za jiné. Opatrnosti nikdy nezbývá...

reagovat bertmax1 27.9.2010 9:20  100%    +  -

Rossiena: dělala jsem si řidičák skoro ve třiceti a v Praze,rozjezdila jsem se potom po městě,dneska měsíčně nalítám kolem 3000 km,měla jsem i bouračku a musela jsem druhý den za volant,nebylo vyhnutí,pro mě je řízení auta relax i ve městě

reagovat Abinka 27.9.2010 7:42  13%    +  -

Rossiena: súhlasím s tou Prahou..za 13 rokov som najazdila myslím dosť km, ale pred veľkými mestami mám stále rešpekt..všetko je však o určitom pude sebazáchovy: verím, že keby som MUSELA, zvládnem - možno - i tú Prahu..čítať viem dlhšie..

reagovat Rossiena 27.9.2010 7:34  32%    +  -

dialog: Mám osobní zkušenosti. Udělala jsem si řidičák asi ajko každý v těch 18 letech. Ale auto jsem potom moc neřídila. Nikdo mi ho vlastně nepůjčil a ani nebylo třeba. Buď tatínek nebo manžel mě všude odvezli. Takhle uběhlo 20 let. Tatínek zemřel a rozvedla jsem se. A v garáži zůstalo auto a doma invalidní maminka a malé děti. Tak jsem si zaplatila kondiční hodiny. A stačily pouhé tři. A vyrazila jsem na dovolenou na jižní Moravu. A úplně bez problémů.
Každému kdo se bojí, mohu kondiční hodiny jenom doporučit. A nejlepší je alespoň jedna hodina ve velkém městě. Já byla s instruktorem v Hradci Králové na křižovatkách. A teď se nebojím ani do evropských velkoměst (jenom Praha mi dělá potíže, tam se bojím vždycky)

reagovat dialog 27.9.2010 6:57  95%    +  -

Karafa: Ahojky i dnes.
Povím ti malý ukázkový příklad...
Mám kamarádku, která si kdysi jen tak udělala řidičák.Ovšem "buňky" na ježdění neměla vůbec, ale že děvčata z kolektivu měly řidičák, ona ho udělala taky.
Manžel ji však po kolizi, kdy sjela z chodníku málem do výlohy, auto už nepůjčil a tak to bylo celých 18let.
Jenže manželství skončilo a ona začala nový život.
Koupila si auto a protože vůbec vlastně nejezdila, zaplatila si osobního lektora.
Ten jí postupně strachu z jízdy zbavil, protože jak se ukázalo,to že vlastně tenkrát už za volant nesedla, bylo do jisté míry zaviněné i nízkým sebevědomím. Manžel tehdy do ní hustil, že je neschopná, blbá a že určitě nabourá.
A tak s novým životem, získala i jistotu v řízení auta.

reagovat Karafa 27.9.2010 0:35  8%    +  -

co říkáte na kondiční jízdy s lektorem?

reagovat Karafa 27.9.2010 0:35  8%    +  -

Abinka: mne právě nic nenutilo, začít znovu jezdit, a tak jsem od té doby nesedla 7 let za volant. nyní ale moje povolání a zajištění chodu rodiny, bude vyžadovat časté ježdění. jen se zatím bojím, že na to nemám psychicky

reagovat Karafa 27.9.2010 0:32  8%    +  -

dialog: napsala jsi to moc hezky

reagovat Abinka 26.9.2010 15:24  13%    +  -

..zdravím všetky a pripojím s dovolením vlastnú skúsenosť: po DN, hoci som ju nezavinila + 3 mesiace strávila doma, som do auta nechcela sadnúť..s odstupom času viem, že to nie je dobré, nedala som na užitočné rady iných, kt. si tým prešli predomnou..myslím, že je doležité to urobiť čo najskor, aj keď to nebude určite príjemné: buď to pojde al nie..odvtedy uplynulo 7 rokov a jazdím zasa ako predtým..najazdím ročne veľa km, hlavne na Slovensko a využívam každý deň..

reagovat dialog 26.9.2010 14:35  95%    +  -

Vidím, docela zajímavé téma diskuze. Takové neobvyklé.
Pokud smím, napíši svůj názor, neboť jisté zkušenosti mám.
Víš, já si v první řadě myslím, že JE TO hlavně o tom, jak kdo rád či nerad jezdí - obecně.
Pokud jezdí rád, nehoda by ho neměla v žádném případě vyřadit, ale možná jen vložit prvky větší opatrnosti, protože co si budem povídat, každému se občas ani při řízení auta, nepodaří tak docela být vynikající.
Kdysi mi jeden šofér z povolání dal výbornou školu. Řady jeho cenných rad mám pod kůží dodnes - jak se chováš za volantem, tak se chováš v životě.
Dle mě je to velikánská pravda.
Agresivní člověk, je "prase" i za volantem.
Bojácný v životě, jezdí pomalu a skoro ustrašeně.
A tak by se dalo pokračovat.
Přeji ti, ať už jsi prožila při havárii cokoliv, nikdy své další cesty nespojuj se svými vzpomínkami...vždyť každý den je jiný, originální a to úplně ve všem.

Psát příspěvky může pouze přihlášený uživatel. Přihlásit se.



Přihlásit na tomto počítači trvale:
  Registrace
diskuse: řízení auta po nehodě
Diskusi založil(a): Karafa
přispívání jen pro zaregistrované
Nástenka - Stát se členem
Členové diskuse - Členové online:
Nacházíte se v sekci:
Diskuse -> Cestování
Přečtěte si