Pokec ve verších, v baru u tří slepiček Verše nemusí být dokonalé, veršujeme pro radost.

Jiška:




Ale Jiško, já jen zírám,
havrany já nepožírám,
jsem polévek milovnice,
ale jenom ze slepice!

Prozraď recept na polévku,
v níž je maso z havrana.
Nebo dáš jej na větévku
z rozmarýnu,
s trochou kmínu,
bude dobrá sekaná?

Jiška:

Havrani jsou popleteni?
Je fakt, že své zvyky mění,
kampak v této chvíli míří,
vždyť přistáli na talíři!

Chřipka už je na ústupu,
pojedeme na chalupu,
včera děti sáňkovaly,
dneska jsme se v slunci hřáli.
Havrani jsou rozhození,
tohle horko pro ně není,
budou krákat v jiné zemi,
vždycky po nich smutno je mi.

šoha: Ty užíváš si doma luxus,
neb navštívil tě moribundus?
Leč musíš míti na paměti,
že moribundus tě znesvětí.
On zasáhne do tvého zdraví,
své vítězství nad tebou slaví.
Tak vezmi bič a žeň ho z domu
a uvidíš, jak dojde k zlomu!
Hned vstaneš, budeš zcela zdravá
a nabudeš sil, budeš hravá.

šoha:
Slivovici dej do čaje.
Ta zahubí virusy.
Jen co začne účinkovat,
roztrhá je na kusy.

runka:
Med si dávám do čaje
sníh mezi tím roztaje
rýmu mám a horečku
tak se nediv drobečku

Jiška:
Po večeři jedno pivko,
pak pošimrám básní střívko.
Cigarety nevedu,
spíše dvě lžičky medu.

runka:
Runko,Ty na trampolíně
skákalas jak srnka.
Se sousedy u ohníčku
pila pivo z hrnka.
Protože se známe roky,
neřadím Tě mezi cvoky.
Byla jsi pro každou srandu,
držela jsi naši bandu.

Je to s Tebou dobré, runko,
mohlas skončit mnohem hůř,
svítí-li Ti v oči slunko,
raděj pivo pij a kuř.

Jiška:
Při skoku na trampolině třásly se mi boky,
v tu chvíli jsem nemyslela na uběhlé roky.
Kyčle ale utrpěly,
zpracovat skok neuměly,
nyní už jsem zařazena mezi správné cvoky.

Někdy je to možná lepší,
pokud sen je divoký,
však až bude veselejší,
vzpomeneš si za roky.

Těžko usnu ve svém loži,
myšlenky vždy nejsou boží.
Když se usnout zadaří,
spánek mě sny obdaří.
Ráno vstanu,ne však svěží,
co se mi však v noci zdálo,
vzpomenu si ztěží.

Raděj skládat budu básně
o tom, jak je všude krásně,
hodiny mi nepadají,
obrazy se nehýbají,
duch tu není, to vím jasně.

Jiška:

Repertoár svých knih změň,
též negaci svojich stěn.
Lože obrať hlavou vzad,
bude se ti lépe spát.
Od duchů vyčisti byt,
potom budeš zdravě žít.

Týralo mě samo snění,
ve snu běhám sem a tam,
nechat musím noční čtení,
v němž jsou války, zabíjení,
noční můry z toho mám.

Ranní víly měly rej,
oblečené v šaty rudé,
řekly, tak si něco přej,
ať Ti po nás něco zbude.

Ty to bereš nějak kvapem,
ještě včera mimčo s čápem
přeletělo hory doly,
dneska kluk, co dává góly,
zítra už má býti chlapem?

šoha:


Brzy bude Pepíček
pojídati chlebíček,
bude růsti jako z vody,
půjde jednou do hospody
zapíjet svoji promoci,
s dědou mu přijdeš pomoci
jeho úspěch zapíjet,
baterky si dobíjet.

Upleť stejný Pepíčkovi,
také chce mít svetřík nový,
neošiď však ani sebe,
v lednu ještě mrazík zebe.

runka:
Můj manžel Petr
má vážně modrý svetr
včera choval Pepíčka
je to děda jednička!!

folmar:




Možná, že někomu to srdce láme,
když přednost životu před smrtí dáme.
Dobře rozhodla ses Folmar,
nenaskočil z toho opar.

Šoho!

Nezavírej ještě víček,
jak se má vnouček Pepíček?
a co dělá děda Petr,
nosí ještě modrý svetr?

Vítala se batolata
s nimi naše láska zlatá.
Náš pravnouček Śimonek,
nejmladší je potomek.
Co my se tak radovali,
kamarádku pohřbívali.
Bylo to ve stejnou hodinu,
nemohla jsem zklamat rodinu.

Na smutky je každý sám,
i já ty své taky mám...
život je jak na houpačce,
krátký jako šlahoun svlačce,
duše bývá samý šrám.

pecka:






Přišlas k nám zcela najisto,
víš, že zde je tvoje místo.
Rozptýlení najdeš tady,
k smutku otočíš se zády,
vypiješ s námi skleničku,
lépe bude za chviličku.

pecka:
To je smutná zpráva
každý se nějak mění
smrt útočí zleva, zprava
kolorit každodenní.

Veršujete jako o závod,
já mám v sobě malý blok.
Nejde mi být veselá,
souseda Smrtka skolila.

Vydržely bez koroze
jedné paní šrouby v noze,
i když bez nich dobře chodí,
řekla, že je nevyhodí,
na památku má je v dóze.

Meká nám tu koza Róza,
vidím i pár motýlů,
létá motýl, či viróza?
Cítím již bolest v týlu.