Pokec ve verších, v baru u tří slepiček Verše nemusí být dokonalé, veršujeme pro radost.

runka, runka:
Hub opravdu moc nabylo
i když by se nám to líbilo.
Podhoubí zničil nám těžký stroj,
studánka vyschla,
zničili nám i vodní zdroj.
Stoleté stromy mizí o sto šest,
prý vysadí tam nový les,
Dřevo se vozí přes hranice
a dá se tomu,kdo dá více.

Šklíba: Hub letos mám jak šafránu,
molů já se nezastanu.
Kdyby sežrali houbičky,
naženu je do sušičky,
usuším a rozemelu,
já je ale nesežeru.
Upražím je pěkně zprudka,
bude z nich prima lahůdka
pro toho, kdo hmyz pojídá,
rád také pochouky jídá.

mardub4:
I když je tvá báseň tklivá,
smála jsem se jako divá.
Přesto chápu tvoje nářky
soucitná jsem bez přetvářky.
Mně mol zkazil vánoce,
pochlapil se na place,
sežral houby sušené,
jen ať chcípne, ne že ne.
Budem sušit huby
bez vánočního kuby.

runka:
Já a moje čepice?
Jsem v ní jako opice.
Měla jsem jednu beranici,
pouze v ní nebyla jsem za opici.
Tu ale sežrali mi moli hloupí
na kousání byli málo skoupí.
Zvnitřku beran, shora liška
složila jim jako chýška.
Celé léto v garáži
žrali jako za gáži.
Takže já mám po čepici.
Nemám už tu beranici,
zbyla mi jen velká zlost,
že si na ni smlsnul
ten nevítaný host.
Neřeknu už ani píp,
jen to, že doufám,
že ten blbec po ní chcíp´.
To si ještě říci troufám.

...vše se mi pěkně podařilo
cukrátko se na mně z mísy smálo
a to vínko bílé
mne pěkně rozehřálo

runka:
Kuchařka chlastala
ale peče
situace nastala
nic nám neuteče!

Na zdárné pečení připíjím,
posléze trochu se opíjím.
Pečící horečka nastala,
kuchařka nadále chlastala.

Já zrovna těsto zadělala
všechno už jsem připravila
odpoledne budu péci
ta vůně bude všude přeci.
Vínem sladkost zapiji
všem vám též na zdraví připiji.

runka:
Po paneláku už to vanilkou voní,
zas ženské pečou jako vloni.
Já se do pečení ještě nedala,
spoléhám, že bych nějaké dostala.

Posilni se jednou deci,
již je čas cukroví péci!

Dnes je pátek, pro mne krásný den
vyrovnat se mu snad může volná sobota jen.
Neděle je ale 1. adventní
doufám, že se chystáte
a těšíte se jako já, na ní

Není to šotyš, není to rumba,
teď opět frčí taneček zumba.

Tak nám končí listopad,
znamená to, že list opad.
Podzim se drží malinko
mrzne všude maminko.
Dáme si něco teplého,
pustíme pohádku,
v ní není nic zlého
a když, tak to jde do chládku.
Prostě nám končí listopad.

Ani já nemám hlavu na čepice
vždy jsem v nich k smíchu velice
jenom vnučce se velice líbím
od ní vždy poklonu sklidím.
A to mne vždycky potěší
hlavu vždy zpříma mám a ještě
se přitom usmívám

Já se rmoutím velice,
nesluší mi čepice,
na rozdíl od mojí dcery,
které sluší čapky stery.
Ač maj čapky tvary různé,
na mé hlavě jsou však hrůzné.
I barety jsem zkoušela,
smála jsem se sobě vela.
Pořídím si novou hlavu,
pak vás pozvu na oslavu.

Ráno jsem do ulic vyrazit musela,
čepici narazila jsem si do čela.
Přes zimu mi nějak hlava nabobtnala,
čepice se mi zdála malá.

folmar:
Já svého tátu měla moc ráda,
byl na mně hodnější než máma.
Vloni by 100. narozeniny oslavil,
bohužel se jich nedožil.
Od mámy jsem slyšela slova zlá,
a sice, že mně vůbec nechtěla.
Ani její zlá nemoc její názor nezměnila,
vidět mně nechtěla.
Já jí aspoň v duchu odpustila,
to abych se já netrápila,
prostě ona to tak měla,
s tím nechtěňátko nic nenadělá.

mardub4: Blahopřeji Martičko,
k významnému svátku.
Přeji další léta společná,
ať i další léta ve dvou jsou báječná.
To Vám přeji od srdíčka,
k tomu kopu zdravíčka a štěstíčka.
Lépe se jde životem ve dvou,
snášet spolu radosti
a někdy i dobu zlou.
I Jemineta slavila
a vesele se bavila.
Líbí se mi její věta,
hlavně,že se máme rádi.
Tak přípíjím na zdravíčko,
mí netoví kamarádi.

šoha: Vzpomínky na naše drahé,
nám nikdy nevymizí z paměti.
Na svého tátu já s láskou vzpomínám,
je to už mnoho let
a stále ho ve svém srdci mám.

Taky o víkendu u mne byla sláva
bylo veselo a byla prima nálada
gratulanti chodili a dárečky nosili.
Já na oplátku rozdávala chlebíčky
a taky štípané hubičky
připíjeli jsme si na zdraví..
Pivo teklo proudem
šampus bouchal špunty o zem
no co Vám budu povídat
hlavně, že se máme rádi,
nechejme to tak :-)

mardub4:



Ó, to jsou mi Marti zvěsti,
k dalším létům držím pěsti!
Svatební ti pošlu věnec,
v tvář namaluj si ruměnec,
opět vykroč pravou nožkou,
v úřad spolu jeďte drožkou.
My, slepičky z baru,
vezmeme si káru,
ustrojené za paničky,
půjdeme vám za drůžičky!

Venku tma je už.
V ruce svírám nůž.
Nečekejte horůrek,
nakrájím pár okurek.
Potom přidám brambory.
Co že to je za story?
Poslouchejte dál.
Přidám ještě cibuli,
také trošku pepře, soli,
něco málo oleje
se tam taky naleje.
A maličko octa.
To je rada prostá,
jak připravit salát Vídeňský,
k tomu jedno pivo Plzeňský,
taky pěkný řízek asi,
chutí už teď vstávají mi vlasy.
Proč to všechno připravuji?
Důvod mám to vám garantuji.
Máme s mužem sňatku výročí
nakrmen do dalšího roku vykročí.
Zpráva už už je celá.
Nevím, co bych dál tu mlela.
Jo a sníh tu nemáme.
Stále na něj čekáme.
Už aby to brzy bylo,
chceme tu mít taky bílo.

Dneska by měl narozeniny táta
bohužel už není mezi námi
Na stole voní v čaji máta
obírám se vzpomínkami.
Svíčku jsem mu zapálila
voní krásně vanilkou
Do vlny jsem se zahalila
večeři si dám malinkou.

Však u nás podobné to bylo
celé dopoledne chumelilo.
Vítr čechral vlasy ba i čepice
navíc,
na chodnících to podkluzovalo
velice.
Teď si s námi *paní Zima*
hraje
a až tu budou *Vánoce*
zas bude všechno na blátě.

Jsme tu parta hic,
svými verši nezkazíme nic.
U nás ráno probuzení,
bylo samé překvapení.
Tráva bílá jako sníh,
jako z pohádkových knih.
Vyšla jsem si ráno do krámu,
strach mám,že si nohy polámu.
Zpátky domů,do teplíčka,
sedím hezky u kafíčka.
Nebude to lepší asi,
nevyjdem ven prostovlasí.
Narazíme kulicha,
ať mráz v uši neštípá.

runka:
Marta je Marta
Martu zná celá parta
tam kde je Martička
je i partička!

mardub4:

Jaká panuje tu kázeň,
klobouk dolů - dlouhá báseň!
Když zas přišla Marta,
je tu celá parta.

Hezký večer.
Člověk by snad brečel.
Včera vytáhla jsem zimní boty,
vypadaj jak do roboty.
Že snad dnes už bude padat sníh.
Do práce, že půjdu v nich.
V botaskách by klouzalo,
na nos by se padalo.
Ráno slunce na obloze
slibovalo krásný den.
Zimní boty uklizeny,
v botaskách jsem milé ženy
opět vykročila ven.
V Brně si už skoro bruslí
na náměstí Svobody
a my tady v téměř v horách,
nešlápneme do vody.
To si ale nestěžuji,
jenom srážky propaguji.
Zjara nebude tu snad nic k tání
když tu deště,sněhy nenajdou si stání.
Ále žádný strach, ono to ňák dopadne
až to paní Zimu popadne.
Budem stavět sněhuláky,
dělat sobě iglú, taky
jezdit na saních,
sněhu bude dosti všady,
oživí to všechny sady,
neb si stromy odpočinou,
pod tou sněhu peřinou.
Já mám už dost veršování,
noťas už se taky brání.
Říká mi konči, konči holka,
dnes to tvoje veršování
není žádná polka.
A slyším už i vás jak voláte
z plných hrdel
paní, smůlu máte
múza vás dnes políbila pouze na
(někam jinam než měla).

Pěkně jste se rozepsali
politiku rozebrali
nit suchou na těch našich
*vševědech* nenechali.
Kdyby se tu zastavili
třeba by se zastyděli...
Naivní ale asik sem
ten kdo hroší kůži má
ten nikdy nezčervená.

runka:
Politika, to je dílo,
pěkně se nám urodilo:
v parlamentu do lavic
sedly hlavy a v nich NIC.
Trouba, blbec, pitomec
i ten debil nakonec
o svých platech rozhodli
na lidi se vyprdli.
Každý hrabe pod sebe,
na ně bída neklepe.