Jak a s kým žijeme?

Ahoj všem. Pojďme dát hlavy dohromady a popovídat si o tom,jaké to je přizpůsobit se někomu, soužít s někým, podřídit se někomu,... Máte zkušenosti s životem na privátě, koleji či podnájmu s přáteli stejnéhoči opačného pohlaví?
2.2.2008

Diskusi založil(a) 2.2.2008 westa

 
 

reagovat NeLi 5.4.2009 10:41  5%    +  -

Jaňulik: Ahojky. Tak mne překvapilo, že se někdo objevil na této diskuzi. Vůbec ses mne nijak nedotkla. Já si to všechno uvědomuji, ale nějak to nedokážu řešit. Víš, moje dcera se odstěhovala k příteli, takže jsem doma sama a pak se mi začne stýskat po mém příteli a všechno zase začne znovu. Jeho mladší holka teď bude maturovat a pak nastoupí do práce a pokud se ani pak nic nezmění, tak to budu muset nějak řešit. Máš pravdu, že mi čas utíká a tento vztah mi už přestal něco dávat. Já jsem zbabělec a bojím se, co bude, když se rozejdeme. NO uvidíme. Díky za tvůj názor. Máš pravdu.

reagovat Jaňulik 30.3.2009 15:10  5%    +  -

ahoj Neli, dnes jsem se zaregistrovala a tak si tady procházím a čtu články a na Tvůj mi tedy nedá nereagovat.S čím se to prosím Tě potácíš?Stojí Ti takové trápení za to?Neutíkají Ti zbytečně roky čekáním?Myslím si, že kdo miluje respektuje druhého a zcela jistě s ním chce trávit veškerý čas a děti(pokud se dá tak velkým holčinám říkat) by měli jít stranou.Já bych v takovém vztahu určitě nesetrvávala.Já vím, lehce se to poví,když člověk miluje, ale není to právě onen důvod proč přítel nemíní nic měnit, protože má své jisté?Snad jsem Tě nijak neranila, to by mě mrzelo, ale my ženy by jsme se měli naučit mít konečně rády !!!

reagovat NeLi 22.6.2008 10:58  5%    +  -

Holčinky, už opravdu teď nějak nemůžu. Přítelovy holky mi fakt lezou hodně na nervy. Přítel je má ve své péči a jejich matka se o ně vůbec nestará. Ze začátku, když byly mladší to ještě šlo. ALe teď nemáme s přítelem chvilku pro sebe. Přítelovi to nevadí, ale mně ano. Nemohu se s ním ani bavit o ničem. Věčně v obýváku sedí aspoň jedna z nich a poslouchá, co si povídáme. Já se na něco zeptám přítele a dcera mi odpoví. To bych se vztekla. A pokud ztlumim hlas, tak se ozve: "Co jsi říkala?". Prostě nulové soukromí. Když si večer otevřeme sklenku vína, tak si hned přinesou sklenky také a pijou s námi. Zkrátka mi jdou na nervy. Nemají žádné přítelkyně, takže pořád dřepí doma a všude chtějí chodit s náma a přítel to dovolí, vždyť jsme prý rodina. Už ale fakt nějak nemohu. Promiňte, aspoň jsem se vyříkala a je mi lépe.

reagovat NeLi 4.6.2008 18:39  5%    +  -

westa: Tak to je fajn, že se ti vše urovnalo a jsi šťastná. Držím palce, ať to vydrží.

reagovat westa 25.5.2008 14:34  5%    +  -

NeLi: No, naštěstí pár dní uplynulo a já jsem již osvobozená Bydlím teď s přítelem v PRaze, takže mám již vlastní pořádek nepořádek a je to super.

reagovat NeLi 23.2.2008 10:27  8%    +  -

Nějak to tady uslo. Westa se nám nesvěřila s problémy, kvůli kterým založila tuto diskusi. Je to škoda, protože je to zajímavé téma.

reagovat luxy 8.2.2008 15:39  100%    +  -

tak jsem si dneska předběžně domluvila na léto brigádu ve švýcarsku, takže si opravdu nebudu nikoho hledat

reagovat luxy 7.2.2008 13:23  100%    +  -

PavLen: v čem? že jsem sama? zatím mi to vyhovuje, bavím se se spoustou lidí včetně chlapů, což dřív nešlo, protože bývalej hrozně žárlil. jelikož mám teď hodně kamarádů, ani mi nechybí flirtování, protože prostě s těma chlapama v kontaktu jsem. a pak mám jednoho z práce, v našem baráku je -x firem, kterej občas zajede. je zadanej a i když mě teď třeba spousta holek odsoudí, mně to vyhovuje, protože vázat se nechci a u něj mám skoro stoprocentní jistotu, že nic měnit nebude. za čas mi bude doma chybět něčí společnost, to je jasný, ale momentálně si to vychutnávám

reagovat NeLi 7.2.2008 13:23  12%    +  -

Anive: Máš pravdu. Děti jsou děti. Vychovává je sám, jejich matka odešla k jinému a tak to pouto mezi nima je dost silné. Holky už mají 21 a 18, ale pořád se nechávají rozmazlovat od tatínka. Nejsou jako normální holky. Ta starší ani neví, co je to jít na rande. Nějak si kluka nehladá a ta mladší také ne. Obávám se, že jim tento život plně vyhovuje. Mají o všechno postaráno a nic - skoro nic nemusí dělat. Kdybych se k nim nastěhovala, tak by přítel byl stejně večer s nima a ne se mnou. Vše se jim podrobuje. Sám se mnou jde jen velmi výjimečně, všude musejí holky s námi. Nevím, jestli se to vůbec někdy změní.

reagovat PavLen 6.2.2008 18:41  100%    +  -

luxy: Ty se máš

reagovat luxy 5.2.2008 15:14  100%    +  -

elvia2: jako zoufalej? to byl ze začátku, nechtěla jsem být sama a pořád jsem se rozhlížela, abych ho nepřehlídla... teď jsem fakt spokojená. pokud se někdo objeví, tak to budu řešit, ale teď prostě nikoho nechci. uvidím za pár měsíců. třeba se objeví za měsíc, za dva, ale nechci to uspíšit

reagovat elvia2 5.2.2008 13:22  22%    +  -

luxy: Myslím, že bys ráda změnila, kdyby bylo s kým. Je to takový výkřik do tmy.

Anonym 4.2.2008 12:37  5%    +  -

NeLi: Tak na téma partnerovy děti z prvního manželství a jeho bývalka, bych mohla psát snad romány. Je to velmi komplikovaný vztah a náročný, navíc pokud je jeho bývalá semetrika a používá děti jako prostředky k vydírání. Jeho děti jsou jeho a Ty s tím nic neuděláš, nemá smysl, proti nim bojovat. Respektuj je, ale oni by měli respektovat i Tebe.. Přeju hodně štěstí, sama prožívám něco podobného.

reagovat Klaudie 4.2.2008 11:06  8%    +  -

děti, svoji matku atd...totiž milujeme nepodmíněně, patrneři si musí naší lásku "zasloužit" . Je to krajně nefér, ale je to tak.

reagovat Klaudie 4.2.2008 11:05  8%    +  -

NeLi: tak to bych být tebou opravdu nebrala, přítel bude vždy na jejich straně a ty budeš budto ustupovat a skřípat zuby vzteky, nebo budeš mít konflikty s dcerami a chápajícím tatíkem za zády.


Skoro nikdy to nebývá tak, že se chlap staví na stranu partnerky proti své matce, dětem z předchozího manželství a dokonce někdy ani bývalce.
Dá se říct, že pozice současné partnerky je nevděčná záležitost - vše zkousnout, být "tolerantní", nebýt semetrika a co za to? uznání? PRÁVĚ ŽE VŮBEC NIC, vše je bráno jako samozřejmé

reagovat luxy 4.2.2008 8:13  100%    +  -

já žiju po čtyř a půl letech sama. vlastně jsem sama nikdy nežila, nejdřív s našima, pak jsem se přestěhovala, 3 měsíce na to začala žít s přítelem, následně manželem, teď už skoro bývalým. 4 měsíce žiju sama a užívám si tu sobeckost myslet jenom sama na sebe, nechvátat uvařit, uklidit, prostě se na někohio neohlížet. v nejbližší době na tom nehodlám nic měnit

reagovat Peťulik 3.2.2008 19:45  58%    +  -

Já žiji s přítelem a jeho rodiči v 3+1 - žadné soukromí, jeho tatík leze všude kam se dá..taky žádný med, ale počítám pomalu dny v kalendáři až uplynou a pujdem do svého

Anonym 3.2.2008 17:05  28%    +  -

NeLi:
jak jsou ty dcery staré? Pokud jsou starší, tak bys to chvíli mohla vydržet a oni brzy vylétnou z hnízda.

reagovat NeLi 3.2.2008 11:07  34%    +  -

Ahojky. Já chodím 5 let s přítelem, ale nemohu se sžít s jeho dcerami. Prostě mi to nějak nejde. Vychovávala bych je jinak a vadí mi moc jejich chování. Proto vím, že i když mi můj přítel mockrát nabízel, abych se k němu přestěhovala, tak nemohu. Uzoufala bych se. Tak si jedu vždy, když už mám všeho plné zuby, odpočinout domů. Bojím se, že náš vztah stroskotá právě na tom, že nechci žít v jedné domácnosti s jeho velkými dcerami. Je to se soužitím velký problém.

Psát příspěvky může pouze přihlášený uživatel. Přihlásit se.



Přihlásit na tomto počítači trvale:
  Registrace
diskuse: Jak a s kým žijeme?
Diskusi založil(a): westa
přispívání jen pro zaregistrované
Nástenka - Stát se členem
Členové diskuse - Členové online:
Nacházíte se v sekci:
Diskuse -> Domov a bydlení
Přečtěte si