Strach o své blízké...

Je normální se o své nejmilejší bát.Ale co když už to přesahuje meze?Co když se třesete strachy pokaždé, když jsou chvíli pryč a zpozdí se zavolání apod. Představujete si hororové scénáře?Já bych se toho strachu chtěla zbavit nadobro,je to skoro má fobie...:-( vím že to neovlivním, ale přesto....

12.11.2008

Diskusi založil(a) 12.11.2008 vecernice

 
 

Anonym 18.11.2008 18:28  1%    +  -

elvia2: ale kam, chtěl ho dovést domů,jenže syn nebyl schopen říct kde bydlí.Tak ho vzal domů vyspat, jsme mu zato vděčná, že ho nenechal někde samotného...

reagovat elvia2 18.11.2008 16:25  5%    +  -

Dáša: tak mohl spolužák jet s ním a doprovodit ho, když viděl, jak na tom je . Co ?

reagovat vecernice 18.11.2008 12:35  7%    +  -

Docela hodně to ovlivnuje psychiku člověka, na mě třeba působí ty autonehody a tak...je toho opravdu hodně ale snažím se to v sobě potlačovat, ale lehké to není

reagovat vecernice 18.11.2008 12:34  7%    +  -

Dáša: tak to věřím, to se potom člověk třese a minuty ubíhají děsivě pomalu...to znám, když se mi přítel nebo mamka dlouho neozývá, tyhle stavy nesnáším! ale můžu říct, že je to hodně tím jak nás ovlivnuje okolí, všude ve zprávách samé špatné zprávy....

Anonym 17.11.2008 22:05  1%    +  -

vecernice: Před dvěma dny jsme měla šokový stav, syn nepřišel celou noc domů,měli stužkovou a poprvé v životě se ožral,nebyl schopen vyblekotal adresu, tak si ho spolužák vzal domů,mobil nemá rád,čili ho neměl a číslo domů neznal.Já v noci spala,ale když jsem se v 6 probudila a zjistila že tu není, musela jsem slupnout piluli a třesoucí se začala pátrat.Až v 9 přišel, já byla naprosto zoufalá, nemá to ve zvyku, drží se doma, tohle byl ojedinělý a prý poslední úlet.
A o prázdninách jedu autem a slyším že se vlak naboural do mostu, polila mě hrůza, neb druhý syn jel se skauty na výpravu, mobil nechal doma a těch 15 minut než jsem vytelefonovala, že jsou v pořádku na trati opačným směrem bylo krušných..

reagovat vecernice 17.11.2008 18:48  6%    +  -

vítám Vás na diskuzi, jsem ráda moc za vaše příspěvky...

reagovat tyweee 17.11.2008 14:22  66%    +  -

Vervil: nasla jsem kdysi na netu takovy pekny porekadlo, nebo jak to rict: Nejblbejsi na smrti je to, ze je navzdy.
Ale na druhou stranu je to nejspravedlnejsi - jelikoz, at je clovek bohaty, ci chudy, tak je pro vsechny smrt stejna a nemuzes se z ni vykoupit.

reagovat Vervil 17.11.2008 14:10  14%    +  -

kapa: Kamarádce zemřel manžel, ani 30 mu nebylo, pohřeb měl, když jejich druhému dítku byly 4 měsíce. Strašně moc ji obdivuju, jak to zvládala tehdy i teď.... máš pravdu, kdo to nezažije, tak nepochopí. On měl rakovinu ( hodně dlouho měl bolesti a nikoho nezajímalo od čeho, léčili mu plotýnky a mu tam zatím nerušeně rostl nádor a přišlo se na to až byly metastázy všude možně )

reagovat Vervil 17.11.2008 13:27  14%    +  -

tyweee: Aha, já to fakt pochopila, že je to nějak vážnější. Taky pohřby moc neoblibuju. Ať si to připouštíme nebo ne, smrt čeká úplně na každého z nás. Ale musím říct, že je to fakt rozdíl, být na pohřbu v kostele, kde prostě ta naděje je a na pohřbu v obřadní síni, kde je cítit jen a jen beznaděj (před 14dny měla pohřeb moc fajn sousedka) Tak ti moc přeju ať s babičkou ještě mockrát pobudeš a můžeš jí vyjádřit, jak moc pro tebe znamená a jak ji máš ráda

reagovat tyweee 17.11.2008 10:39  64%    +  -

Vervil: Asi jsem to zle napsala. Ona je zatim v poradku. Tedy, kdyz nepocitam cukrovku, anginu pectoris a dalsi veci, tak bydli sama. Ale nikdy nevim, kdy ten telefon prijde.
Takhle ji zemrela jeji sestra - najednou telefon a ze teta umrela. Ja ji rikala teta, i kdyz to spis byla prateta.
Srazilo ji auto. A nez zazvonil telefon, tak jsem citila takovy divny stav, kdy jsem vedela, ze se neco stalo.
Chtela jsem jen rict, ze tu babicka muze byt jeste spousty let,ale taky nemusi, kvuli jeji zly cukrovce.
Jezdim k ni, hlavne ji uklidit. Ted jsem tam dyl nebyla. Musim to napravit.

Ja se jen bojim toho, co bude pak. KDyz jsem byla na pohrbu tety, tak jsme si rikala, ze na pohreb uz nikdy nechci jit. Nechci se s tim clovekem rozloucit a jit na pohreb je jakobych se s nim loucila.

Anonym 16.11.2008 22:59  1%    +  -

Mě tenhle strach o blízké přivedl až k psychiatrovi, už se s tím nedalo žít.Teď je mi dobře,skoro dva roky beru slabé AD, bojím se pořád, ale už tak nějak normálně.

reagovat kapa 16.11.2008 21:45  56%    +  -

můj děda umíral v LDNce, měli jsme ho doma, ale to nešlo...můj manžel umíral doma, kdo to nezažil, nepochopí....bylo mu 32 let.

reagovat Vervil 16.11.2008 21:26  13%    +  -

tyweee: To je smutné čekání já měla úplně skvělého dědu, vždycky na nás měl čas, vyprávěl nám, četl, hrál si s námi. Všech deset vnoučat, co měl bral úplně rovnocenně, mamka vzpomíná, že byl i moc príma táta. Zemřel, když mi bylo kolem šestnácti a dodnes je mi po něm moc smutno Ale těším se, že se s ním jednou setkám a taky věřím, že je mu teď moc dobře. Umíral ve škaredých bolestech. Nemůžeš za babičkou ještě zajet? Abyses rozloučila?

reagovat Vervil 16.11.2008 21:15  13%    +  -

Natule: Víš, zrovna tahle otázka mi nesedí od lidstva, které je schopné odsouhlasit, když umírá tolik dětí ještě nenarozených a pod lékařským dohledem Jelikož Bohu fakt věřím, tak docela trnu a divím se, že Bůh nezakročí a nesmete lidstvo všeobecně (když takhle pohrdá životem). Copak mohou ty miminka za to, jestli jsou chtěné nebo nechtěné?
No, a přímo k tvé otázce.... nevím, nerozumím všemu. Co tady můžu vymýšlet, to by byly jen moje konstrukce. Nikdy nevíš, co z koho vyroste, jestli se nezaplete do drog, jestli nebude nějak mnohem hůř trpět později a jestli to třeba není vysvobození. Ale to jsou fakt jen a jen konstrukce Taky se mi srdce svírá, když vidím na hřbitovech ty malé hrobečky
Ale Bohu prostě věřím, nemám důvod o Něm pochybovat. Vždycky, když jsem si byla nejistá nebo jsem mu jakýkoliv svůj problém upřímně řekla, tak mi buď odpověděl přes Bibli nebo jsem to pochopila přes nějakou situaci, která na to jasně ukazovala a nebo se to prostě vyřešilo tak, že by někdo mohl říct, že to byla náhoda. A já vím, že nebyla. Prostě jsem se v Něm nikdy nezklamala. A navíc, Bůh nechal svého vlastního milovaného Syna zabít rozběsněným davem, aby mohl smazat naše viny, chyby, omyly, zlomyslnosti, prostě hříchy. Aby nám dal šanci.

reagovat tyweee 16.11.2008 21:05  64%    +  -

Ja se bojim toho, az mi mama zavola, ze nam odesla babicka. Je ji 88 let. KDyz jsem byla na SS, tak jsem s ni bydlela a mam k ni urcity vztah. Bojim se moc toho, jak to bude pak. Vzdycky jsem vsem rikala, ze kdyz nekdo umre, tak se na nas diva zeshora,ale tady se bojim, ze to nezvladnu.
Nemame sirokou rodinu a v rodine dobry vztahy, takze az mi odejde babicka, tak je to jako by mi odesla cast meho srdce.
Babicka je moc fajn zenska a na to, co si prozila za svuj zivot, ji moc obdivuju.

reagovat kapa 16.11.2008 20:26  56%    +  -

bojím se o syna, zdědil dispozici k leukemii, proto když začíná mít symtomy, jsem k neudržení.

reagovat Natule 16.11.2008 8:12  47%    +  -

jinak mám to taky jako vy všechny...bojím se o všechny svoje blízké a doslova vyšiluju, i když se snažím o sílu pozitivního myšlení někdy to ukočíruju, ale někdy

reagovat Natule 16.11.2008 8:10  47%    +  -

Vervil: podotýkám, že jsem nevěřící, ale v žádném případě nenapadám tvoji víru pouze nrozumím tomu, kde píšeš...že se Bohovi máš svěřit a on se postará a proč tedy dopustí, aby umíraly malé děti /novorozenci, kojenci, batolata.../

Anonym 14.11.2008 17:41  39%    +  -

Já zase prosím o pomoc anděly strážné a moji maminku.Dokud maminka žila,tak mi někdy její starost vadila,dnes o ni prosím.

reagovat Barush 14.11.2008 17:31  34%    +  -

bojim se o kamaradku, co ma leukemii :(

reagovat Vervil 14.11.2008 16:42  55%    +  -

alonc: Já jsem zas podědila sklon furt se z něčeho obviňovat a čerty na zeď bych taky uměla proto se právě snažím tohle všecko vypovídat v modlitbě a mívám takový intenzívní pocit jako bych se schoulila Bohu do náruče a cítím, že tomu všemu rozumí, když jsem upřímná a na nic si nehraju. Dívala jsem se, co je to kineziologie a přišla jsem na to, že můj kineziolog je Ježíš ještě mám jeden oblíbený verš: "Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet."

reagovat alonc 14.11.2008 16:18  38%    +  -

Vervil: Já vím,že nepomůžu,myslím,že kořeny jsou v mém dětství.Myslím,že jsem o strachu o všechny a o všechno slyšela od mojí zlaté maminečky tolik,že jsem to nějak zařadila do života,jako,že to tam patří,a že když se nebojím dostatečně tak je to špatně.Je fakt,že když holky dospívaly,tak to hraničilo až s hysterií,ale to jsem snad překonala.A je hrozně fajn,že o tom tady můžeme mluvit otevřeně,jinak to nosím všechno v sobě.

reagovat Vervil 14.11.2008 16:08  54%    +  -

alonc: Já si fakt myslím, že pokud se o ně bojíš, tak jim tím stejně nepomůžeš, ale to víš asi taky, viď? je to asi něco podobného, co jsem četla v jedné knížce o výchově. Např. když vidíš, že děcko leze po stromě, tak je lepší mu říct "Drž se pořádně a slez dolů" než "Pozor ať nespadneš", bo když uslyší o pádu, tak fakt může spadnout.

reagovat alonc 14.11.2008 16:03  38%    +  -

denys: Já se bohužel k pozitivnímu myšlení většinou nepřesvědčím,ale věřím tomu,že to funguje.Já když se snažím,říkám si,že je všechno dobré atd tak vždycky skončím výčitkama svědomí,že se o své drahé"dostatečně nebojím"Je to prostě začarovaný kruh a já jsem magor,ale na léčbu to,myslím si, není.

reagovat alonc 14.11.2008 15:55  38%    +  -

Mišák: Tak to už je pak nutné vyhledat pomoc,dobře jsi udělala!!

reagovat andygros 14.11.2008 12:36  79%    +  -

Vervil:

reagovat Zuzana22 14.11.2008 10:38  76%    +  -

Taky se hrozně bojím o svoji rodinu, ale bojuju s tím. Hodně si vzpomínám, jak se o mě vždycky bála babička a nechtěla mě nikam pouštět a jak mi to bylo nepříjemný, takže se na to snažím myslet, a moc ty ostatní tím nesvazovat. A když je krize, tak myslím na něco v daleké budoucnosti, třeba na to, až se bude dcera vdávat (je jí sedm a ty myšlenky mě utvrzují v tom, že se ten život prostě nějak zvládne

reagovat luxy 14.11.2008 9:25  45%    +  -

a co zkusit psychologa? já tam chodila s chorobnou žárlivostí, kterou u mě vyvolal bejvalej. podotýkám, že jasem nikdy nežárlila... nevím, jestli to byla zásluha psycholožky nebo mi v hlavě něco secvaklo, ale pak to zmizelo, v podstatě ze dne na den

reagovat Vervil 14.11.2008 9:20  46%    +  -

Ahojte, já jsem z přirozenosti děsně pesimistický melancholik, takže mám taky blízko k tomu vidět tu horší variantu, jak co může dopadnout. Manžel jezdívá na služebky. Až na druhý konec Německa a zpět jsou schopní to otočit za jeden den, vyjedou v noci, půl dne tam něco dělají a vrací se v noci , děcka mám malé, ale už teď mě občas napadá, co bude ve škole? Jaké party se můžou chytit a tak. Prostě nemám přirozeně v povaze řešit jen aktuální situace Pomáhá mi (mimo jiné i v tomhle) víra v Boha, který o mně ví a má mě rád. Když se začínám něčím takovým stresovat, tak si připomenu verše z Bible. například "Ničím se příliš netrapte, všechno svěřte v modlitbě Bohu: své prosby i díky za jejich vyslyšení. Uvidíte, že vás Bůh naplní klidem, jaký si nedovedete ani představit." ještě mám jedno místo, ale to je dlouhé na přesný přepis, píše se tam, že pokud jsou zaopatření ptáčci, co se potravy týče a kytky, co se týče oděvu (krásné barvy), že pokud se spolehnu na Boha, tak On se postará a má vše pod kontrolou. Končí to "Ale váš nebeský Otec ví, co všechno potřebujete. dejte jemu první místo a žijte tak, jak On si přeje a On se o vás postará. nezatěžujte se zítřejšími starostmi. ty patří k zítřku. každý den má dost svých problémů" Myslím, že jsem tak nejblíž tomu, co píše denys ale ne svou silou, bo na to nemám. A občas mi trvá dlouho než k tomu dojdu a tak se trochu postresovat stihnu, ale když to fakt odevzdám Bohu, tak se mi moc uleví. Navíc tím strachem stejně nic nevyřeším, nikomu nepomůžu a jak psala denys maximálně můžu něco vysýčkovat

reagovat kopretinna 13.11.2008 22:18  50%    +  -

tak to mam uplně stejne..
jsou to 2dny kdy mě zas tak vystresovala dcera,že nebrala telefon,měla ho obsazeny,a když řeknu že pres hodinu,už jsem nevedela co s ni je...ten strach bych nikomu nepřala,a když jsem ji to pak doma povykladala,tak jen řekla: ale mami.

stránkování diskuse:

Psát příspěvky může pouze přihlášený uživatel. Přihlásit se.



Přihlásit na tomto počítači trvale:
  Registrace
diskuse: Strach o své blízké...
Diskusi založil(a): vecernice
přispívání bez omezení
Nástenka - Stát se členem
Členové diskuse - Členové online:
Nacházíte se v sekci:
Diskuse -> Láska a vztahy
Přečtěte si