Afektivně-respirační záchvaty dětí

Ahoj maminky,

založila jsem tuto diskuzi proto, abychom si tu mohly sdělovat rady, jak a co dělat, když mívají naše zlatíčka tyhle záchvaty.

Naše malá to mívá od roka, když nedostane, co by chtěla a je už i unavená. Jednou ho měla, když se bouchla do hlavičky. Kolikrát je to fuška, aby znovu chytla dech...

Taky se tu můžeme radit, jak naše dětičky vychovávat, abysme jim neustupovaly kvůli záchvatům a pak z nich neměly rozmazlence....
25.9.2008

Diskusi založil(a) 25.9.2008 jitkadomu

jitkadomu 20.8.2010 13:29

Jak vypadá afektivní záchvat?

Nejčastěji se objevují koncem prvního roku a kolem druhého roku života dítěte. Jsou vždy vázány na provokační moment, kterým může být strach, leknutí, výbuch zlosti, bolestivý podnět nebo výchovné usměrňování, které se dítěti nelíbí. Začínají obvykle výkřikem nebo lítostivým silným pláčem, který zabrání správnému nadechnutí. Dítě zmodrá v obličeji, obrací oči v sloup, současně se v obličeji i na končetinách objeví svalové záškuby a následuje na krátkou dobu ztráta vědomí. Výjimečně se dítě pomočí nebo pokálí. Častou příčinou, ale ne vždy, je nesprávně vedená výchova, záchvaty se objevují vždy ve dne při bdění z pláče. http://www.babyonline.cz/nemoci-deti/afektivni-zachvaty.html

jitkadomu 25.9.2008 7:53

Co dělat?

Jako léčba se doporučuje usměrnit dýchání již na začátku křiku či pláče, např. odvést pozornost na sfouknutí svíčky nebo hned pobízet k nadechnutí poklepáváním na záda. Pokud je dítě emočně více dráždivé a stavy se často opakují, poraďte se s ošetřujícím dětským lékařem. Afektivní záchvaty se většinou po třetím roce života již neobjevují. http://www.babyonline.cz/nemoci-deti/afektivni-zachvaty.html

jitkadomu 25.9.2008 7:51
 
 
 

reagovat terosek 14.3.2010 12:48  1%    +  -

Ahojky holky tak u nas to stejne začal když byl uplně malinký. A teď je mu rok a třičtvrtě a je to stále ba dokonce někdy až šílené nemohla bych ho nechat a nevšímat si toho protože on přestane komunikovat zavře oči nebo mu to jde šejdrem a přestane se hybat někdy ma i zatnutné pěstičky. Byla dost dlouha pomlka a teď se to začalo zase stupňovat přičítám to k tomu že je hodně nachlazeny kašle a teče mu z nosu tak asi to nadechnutí je ještě horší. Nebo se sťukly hlavama se setřičkou a nadechoval se na třikrát. Zítra jdu k dr už jsem z toho vyřízená říkala že nás pošle na pobyt do nemocnice na všechny možná vyšetření pro klid duše na týden tak uvidím. No je to někdy až hrůza mam strach že se už nenadechne a když nam někdo hlídá tak upozorníme co se děje. Terka

reagovat JB.Šimi 18.11.2009 17:22  5%    +  -

Na to noční EEG jsem zvědavá.Holka měla noční děs a tak jsem o tom uvažovala.Bylo mi ale řečeno ať vydržím,že okolo 3let by to mělo přejít.A přešlo.Ale malinkej s tou af.res.por. má tak špatný spaní až mi to příjde na jeho věk (15 měs.)divný.Okolo 23.30 začne a okolo 3.00 ráno končí.budíček,6.30 špatný zážitky nemá,tak si myslím,že není důvod.Ale možná na tom bude jako jeho segra....Nevím jak u ostatních,jaký máte spaní? Prosím dejte vědět. Dík JARKA

reagovat prsisek 14.11.2009 19:52  5%    +  -

jitkadomu: Ahojky jsem moc ráda,že jsem našla tuto stránku, já také zatím dělám vše proto,aby se maličký nerozplakal,ale vím, že t nepůjde....včera měl zase namále a tak jsem mu otřela za krčkem studenou vodou a nedostal se do toho stavu...teď ve středu jdeme na pár dní do nemocnice na Bulovku..chtějí mu natočit noční EEG..tak až budeme po hospitalizaci písnu...mějt se hezky a děkuji za rekci

reagovat jitkadomu 11.11.2009 0:37  13%    +  -

prsisek:
Ahoj, vítám Tě do "klubu". Vím, že bys raději do jiného, to my také.
Naší malé začaly záchvaty v jedenácti měsících. Nemívala je několikrát denně. Mívala je, když byla unavená hlavně večer a když nebylo po jejím. Dnes má malá 2 roky a 4 měsíce a záchvat jsme měli naposledy v půlce září.
Naučíš se tuhle situaci zvládat, ale ze začátku to jsou velké nervy. Později také, ale ne tak velké, protože si s tím už budeš umět poradit a budeš se i snažit tomu předcházet.
Ale pozor!!! My jsme předcházeli záchvatům, ale malá se naučila, že bylo po jejim. To odnaučování toho rozmazlení je teď ale děs. Všechno zlé je k něčemu dobré a naopak.
Chce to všechno čas

reagovat snehulka27 10.11.2009 20:03  10%    +  -

prsisek: Já se také dost naplakala, takže s Tebou soucítím. Já toho moc nevěděla, tak nevím co je lepší. Ale raději být připravena na všechno. Ještě dneska všude sebou nosím mobil v kapse, kdyby bylo nejhůř. Držím pěstičky.

reagovat prsisek 10.11.2009 19:33  5%    +  -

snehulka27: tak moc děkuji,docela mi to pomáhá když čtu tady ti články,je pravda,že vždy po záchvatu pláču,sice plašim když vidim,že jako by to už mělo příjít,ale zatím jsem vždy byla pohotová...prostě je Radeček čilej,ptz třeba dnes spal 2h za celý den,pak teda spí celou noc....ale ty dny fakt síla...ještě jednu děkuji moc,hezký večer

reagovat snehulka27 10.11.2009 18:06  10%    +  -

prsisek: Píšu to přímo, realitu. Bude to hodně těžké a musíš to zvládnout. Nám doktorka předepsala Magne-B6. Ale jinak nic. Nám nejvíc pomohlo ho otočit hlavou dole a rovnou pod studenou vodu, ale studenou.A foukat do pusinky a jemně tlouci do zádiček. Nám se ještě přidalo zapadání jazyku, takže prvně jsme oddělávali jazyk a pak křísili. Ale nechci strašit. Hlavně zachovat klid, panikařit a plakat můžeš, až děcko přijde k sobě. Omlouvám se za upřímnost, ale radší, at to víš, než nevědět. Děcko se vždycky nadechne samo. Tak hodně štěstí.

reagovat snehulka27 10.11.2009 18:00  10%    +  -

prsisek: Ahoj. To chce klid a chladnou hlavu. Hlavně nepanikařit. Těžko se to říká, ale musíš být silná. Domik začal ai kolem půl roku. Takže asi stejně. Neuroložka říkala, že je šikovný a zdravý. Bohužel je to prý projev dítěte na nově získané podněty. Nebo něco v tom slova smyslu. Není to předzvěst epilepsie nebo něčeho podobného. Domikovi je 2,5roku a ještě občas takto vyvádí. Připrav se na to, že to bude hodně hodně časté i několikrát za den. Stačí malinko a to děcko to udělá. Pak toho bude zneužívat a dělat to naschvál.

reagovat prsisek 10.11.2009 17:32  5%    +  -

snehulka27: Ahojky Sněhulko,jestli teda nevadí,že tykám...jsem ráda,že jsem našla tuto stránku,máme 5m chlapečka Radečka a doktorka se domnívá,že má afekt.zách.,zjistili nám na to v Motolské nem.,první záchvat z breku,ptz se vztekal...nemohl se nadýchout,spadla hlavička,zbělal,no byl jak hadrová panenka....podruhé a potřetí to nebylo,do úplného omdlení ale očíčka tak na půl,zbělal atd.,vždy to z breku ptz nepopadne dech a nebo asi z únavy...jenže naše dr si myslí,že takhle malé dítě nemůže mít tyto záchvaty tak brzo...byli jsme na EEG a tam nic nenašli....zatím mi pomáhalo štípání....a taky se prý říká,že tyto děti jsou hyperaktivní,mohla by jsi k tomu něco málo napsat,jsem z toho célá vyplašená,tak maličký auž tohle,jinak je to teda pěkný nervák...šííííííílenýýýý!!!měj se hezky kamila

reagovat snehulka27 3.11.2009 11:46  9%    +  -

Ahoj, holky. Tak my zažíváme to samé. Ale doslova. Nám pomáhá foukat do pusy a rovnou ho dávám celou hlavou pod vodu pusinkou dole. Vodu nevdechne, na to si dáváme pozor. Většinou zabere. Jednou jsem ho máchala ve špinavém, ale studeném rybníku, když mi to udělal v parku. Naštěstí tam nebylo moc lidí, jen jedna rodinka asi s 3.měsíčním chlapečkem a měli tak kamarádku (těsně před porodem). Šok pro ně. Tatínek nevím co dělal, ta kamarádka hlídla toho chlapečka a ta maminka se mi snažila pomoc, ale stála jak opařená, nebyla schopná vytáhnout ani mobil a zavolat sanitu, takový to byl pro ni šok. Naštěstí to odeznělo a dobré. Snad je náš malý moc nevystrašil a ta kamarádka záhy neporodila. Lidi na to ještě nejsou zvyklí a připravení.
Všem přeji pevné nervy.

reagovat JB.Šimi 18.9.2009 21:17  5%    +  -

My jdeme do křeče do luku.Foukání do pusy,lehce silně a krátce asi z 10cm občas to pomáhá.Když má před.kdy ještě brečí,ale už nemůže popadnout dech.Když je prohnutý,foukám mu a rovnou odcházím k vodě.Studenou vodu cákám do obličeje i větší množství.I ho otáčím a vodu na krk.myslím si ,že do obličeje je to u nás účinější. Po nepříjemné zkušenosti v autě,v hurku,v koloně ..... už vozím studenou vodu v termosce. Jinak nám bylo NEUROLOGEM řečeno,že mu máme dělat ,když to na něj jde,samé nepříjemné věci.Mozeček si to prý spojí dohromady a pak se bude bránit záchvatu.Nevim. Jinak VODU používáme pomáhá a myslím si že jí nevdechne protože se lekne a plicní sval se uvolní až po stříknutí kdy vlastě z obličeje odtéká.

reagovat jitkadomu 11.9.2009 13:54  20%    +  -

Ahojky!!
Tak se nám po dlouhé době malá předevčírem zase dostala do tranzu. Tentokrát to bylo v křeči, poprvé. Zůstala mi v náručí prhnutá dozadu a byla v křeči. Pomohlo až stříknutí vody do obličeje. To se uvolnila, položila si na mě hlavičku a počůrala se. Pak začala plakat a to už bylo dobré...

Máte někdo zkušenosti s tím stříkáním vody do obličeje? Foukání do pusinky nepomáhalo:-(

Nemůže se nějak tou vodou zalknout?

Doktor mi jednou říkal, že je dobré vylít vodu na hlavu, ale neměla jsem nic zrovna po ruce.

reagovat JB.Šimi 6.9.2009 22:01  5%    +  -

Souhlasím s tím,že výchova v tom nehraje roli.Spíš si člověk musí dát pozor na výchovu poté.Chudáček malinkej a to víž,že ti to dám.....hlavně ať jsi v klidu.Já nejsem z těch co bych byla otrokem dětí,maminka co všechno za dítě udělá,protože je malé.Všem dětem jsem dala a dávám lásku,ale i důslednost a přísnost.Já těhotenství měla těžký době,ale navím jak moc se to dá dát za přičinění emočního vývoje malého.Ale věřím,že se to nějakým vzpůsobem na malého muselo podepsat. Mám odpozorované,že u nás to je únava a vzdor-to nééé,já chci,já nechci.když se lekne,bouchne,nevšímáme si ho a on nás chce. Jako,že zrovna nesu horkou vodu a on už nemůže,drží mě za nohu a pláče. vodu musím i třeba jem metr od sebe odložit a tak se mu vysmíknu a bác.je to pro něj neštěstí a je tom.A to na něj mluvím klidným hlasem,,popčkej broučku,já to jen položím,, Je mimino takže mi nerozumí,ale tón hlasu vnímá.Když je moc velké dění a on je unavený.Už prostě nemůže.Pak stačí malinko.Blbost.Třeba jak píšete připoutak k sedačce.Protože on nechce.Snad se nám tu dušičky z toho bez poskvrn dostanou. Školky bych se bála.Vím jak to tam chodí.Nevim.

reagovat jitkadomu 18.8.2009 22:29  35%    +  -

Veronika L.:
Ahojky, super vyčerpávající příspěvek:-))

Taky jsem někde četla, že tyto záchvaty mívají inteligentní děti - tak aspoň něco pozitivního...

Někdy si už říkám, že začíná být malá až moc vychytralá. Má 26 měsíců a začíná u nás PROČ? Takže super, když jí řeknu, aby něco udělala a ona mi řekne - PROČ? Nebo jí řeknu, že půjdeme nakoupit a ona zase PROČ? No, nádhera...

Záchvaty už moc nemívá. Poslední byl asi před dvěma měsíci do omdlení. Snažíme se jí dýchat do pusiny a pomáhá to. Při tom omdlení, už jsem jí chtěla nalít vodu na hlavu a probrala se. Takže rozdýchávala a pak mi usnula v náručí. Všechny záchvaty bývají vždy k večeru, kdy je malá už unavená.

Snad už to brzy přestane. Od září bude už i chodit na jedno dopoledne v týdnu do školky, tak snad ji to nechytne zrovna tam. Ale dopoledne fakt záchvaty nemívá.

Také nesouhlasím s tím, že jsou záchvaty špatnou výchovou. Myslím, že jsem na ni někdy až moc přísná a vyžaduji důslednost až moc. Ale na ni se tak asi musí, jinak by nám přerostla přes hlavu.

Jinak já měla těhotenství naprosté klidné, takže nějakým stresem to v těhu také nebude.

Doktor mi jednou říkal, že malé se nahrne najednou moc emocí a tím, že je tak malá si s němi neumí poradit a neumí je zvládnout a to pak bývá příčinou záchvatu - neumí to rozdýchat...

Holky, naše děti z toho opravdu vyrostou a taky nám v omdlení nikdy nezůstanou!!!! Jiné děti jsou na tom opravdu mnohem hůř....

reagovat Veronika L. 18.8.2009 20:10  1%    +  -

... jo a ještě jedna věc - třeba to berte jako povzbuzení :-) Můj táta se někde dočetl, že tyhle problémy mívají děti, které jsou později nadprůměrně bystré a inteligentní ;-):-)

reagovat Veronika L. 18.8.2009 20:04  1%    +  -

Ahoj maminy,
to jsem ráda, že jsem našla tuhle diskusi, zní to sice hrozně, ale člověka tak nějak uklidní, že v tom nejede sám a že i ostatní s tím žijou a přežívají to.. Ale nikomu bych to samozřejmě nepřála.
Já mám dceru narozenou 11/2007 (21 měsíců) a první záchvat měla někdy v dubnu 2009, tedy před necelým půlrokem. Když jsem jí zvedla z autíčka, prohnula se do luku, přestala dýchat, zmodrala, oči v sloup a omdlela. Za pár vteřin se probrala, poplakávala, za chvíli byla v pořádku. Volala jsem záchranku, protože jsem netušila, co to bylo, jestli jsem jí nějak nezranila. Doktor tak opovržlivě konstatoval, že to bude pěknej vztekloun a že šlo o typický afektivní záchvat. Oběhaly jsme neurologii, EEG - vše v pořádku. Musím konstatovat, že naše malá je hodně emočně dráždivá, lidově řečeno ufňukaná, nemá ráda změny prostředí, cizí lidi, často bývá protivná (myslím, že špatnou výchovou to u nás není, já, manžel i častější babička jsme myslím přiměřeně přísní). Zkrátka má nějaké citlivější nervy a snadno se podráždí/vytočí a už to jede. Od té doby se to pravidelně opakuje v průměru tak jednou týdně, v naprosté většině později odpoledne, jak tu píšete, když už je dítě unavené. Tak v polovině případů se nám podaří jí probrat ještě než omdlí. Zkoušeli jsme všechno - vodu do obličeje, fackovat, plácat po zadku, štípat do stehen, obracet vzhůru nohama... zabere to jen někdy, většinou jen poprvé.
Už jsem se s tím vcelku naučila žít, ale minulý týden na dovolené na Šumavě a při návratu z výletu předvedla ten horší typ záchvatu (někde jsem našla že jsou dva typy - lehčí cyanotická a těžší palidní) - omdlela při přivazování do autosedačky, ale v bezvědomí byla o dost déle než obvykle a následovaly asi 10 minut křeče, poté apatie asi půl hodiny, pláč, pak spala 14 hodin. Byli jsme z toho s manželem úplně mimo, volali jsme záchranku, řekli nám, že epilepsie to není, jen silný af. záchvat, ty křeče prý jsou jak se tělo okysličuje. Nemusím vám tu asi popisovat moje pocity, hlavou vám běží ty nejhorší scénáře, prozvracela jsem pak půl noci. Vím, že se stávají daleko, daleko horší věci, ale bát se pravidelně několikrát do měsíce, jestli se moje dítě nadechne nebo nenadechne, mně opravdu dost psychicky vyčerpává, takže taky vzkazuju: nebojte, nejste v tom samy, holt musíme zatnout zuby a doufat, že se nám ta zkušenost bude jednou hodit a budeme aspoň otrlé matky :)

Nejvíc mně ovšem točí řeči o tom, jak je při tom nejdůležitější důslednost ve výchově (především od kamarádek, které podobné problémy nemají a pokládají to za důkaz vlastní úspěšnosti a za důvod k tomu, že mně můžou poučovat, grrr...) - podle mně to v našem případě s důsledností nemá nic společného, když jí 50x dám do auta bez nejmenších problémů a po 51. mi udělá tohle, tak co zmůžu s důsledností.. Jak tu někdo psal, je to zkrátka nepřiměřená reakce na podnět, na který jindy reaguje normálně. S výchovou jinak problémy nemáme, sice je kvůli té své podrážděnosti docela dost vzteklá, ale jí normálně, spí a usíná normálně, už dva měsíce pěkně chodí na nočník, zvládá základní příkazy a zákazy většinou bez nějakých hysterických scén.
Nicméně aby z toho mého příspěvku taky něco konstruktivního vzešlo, já si z toho vyvozuju tohle:
- měla jsem trauma v těhotenství, manžel měl těžký úraz a já byla u toho... zajímalo by mě, jestli to může mít souvislost
- já to měla jako malá taky, ale v lehčí formě - dědičnost tam prý hraje roli
- nesouhlasím s tím, že u (alespoň těch těžších) záchvatů je příčinou chyba ve výchově - já to vidím, že tam je nějaká neurologická příčina, ne psychologická... souvisí to s její celkovou náturou
- už vůbec nemůžu souhlasit s tím, že to děti dělají schválně, aby manipulovaly s rodiči... to teda nevím, kdo na to přišel %-) Určitě to teda neplatí u nás, naše Kačka když už ví, že se nenadechne, má v očích výraz totální hrůzy a prosbu o pomoc..
- když vidím, že přestala dýchat a chystá se omdlít, nejvíc se mi osvědčilo jí vzít do náruče, být v klidu, uklidňovat jí a říkat jí, ať se nadechne, teď, když už je starší a chápe mě, se to často povede a opravdu se nadechne
- někdo mi radil jí maličko dýchnout z úst do úst, aby se ty plíce nastartovaly, ale ještě jsem to nezkoušela. Ale pozor, musí se málo, ne jako u dospělého!
- doktor ze záchranky říkal, nedávat masáž srdce, je to zbytečné a neodborně provedené může i ublížit. Při mdlobě je prý i dýchání z úst do úst zbytečné, prý se dítě vždycky nadechne samo (ale kdo to zažil, musí se jen pousmát, to vám prostě nedá...)
- taky říkal, že když je dítě v bezvědomí, pomůže maličko nahnout hlavou dolů, aby se prokrvil mozek a pak dát do stabilizované polohy a počkat, až se dítě samo probere
- důležité je nepanikařit a nedělat s dítětem nějaké zběsilé kejkle, u té mojí se to teda potvrzuje, že čím víc jí bouchám a štípu, tím víc lapá neúspěšně po dechu a omdlí tím rychlejc... Asi na každé dítě prostě funguje jiný postup.

Tak držím palce vám i dětem!

reagovat JB.Šimi 12.6.2009 9:29  5%    +  -

ŘÍKÁ SE,SVĚŘ SE A BUDE TI LÍP.VYSLECHNI PROBLÉMY JINÝCH A ZJISTÍŠ,ŽE NEJSI SÁM KDO MÁ STAROSTI A JSI NA TOM VLASTNĚ DOBŘE.
Ale musím se přiznat,že se mi neulevilo.Naopak je mi hůř.
Mám 10 měsíčního broučka který má problémy s dýcháním co se narodil.Hned se zjistilo,že má veliký brzlík který mu pouze mechanicky překáží v nadechnutí.To znamená,že by se mohl i udusit.Léky jsme tedy brzlík lehce smrskli.Vzápětí laringitida,opět dušení.Ve 3měs.hos.v nemocnici.A doufám,že jako poslední v 6 měs.buch.Kluk mi zůstal v bezvědomí,bez dechu,což znáte.Během 10 dní 6x. Jediné co máme jiné je to,že to bylo z poloviny v noci ve spánku.A jen díky nonitoru dechu Šimíček,ještěrka neposedná,se nám neudusil.Diagnoza denních zách.je Afek.res.porucha.Noční se přiklání zatím k tomu brzlíku.Čekáme na dálší noční zástavu a pak nám kluka uspí a sondou proskoumájí plíce.
Myslela jsem,že se to nebude měnit,kromě ustupu.Kříšení a případné předcházení nám jde,můžu říc,dobře.Už jsem se s tím docela vyrovnala,nemám už takový strach,že ho nerozdýchám.Ale představa,že se nám to může ještě zhoršit mě popravdě zmrazila.
My žádné křeče ani škubání neměli a unavený jsme podle toho jak moc se rozčílil a jak dlouho mu trvá než se chytne.Většinou se probere nadýchne a opět je v bezvědomí.
JARKA

reagovat esmeralda99 28.5.2009 13:22  5%    +  -

Zuzka: jen reaguji na tvuj článek,mám to sejné a taky od 3.měsíců.Skus vodu necákat ale nahni ji nad vanu a ze zadu na zátylek pust proud studené vody sprchou.....mám to vyzkoušené a funguje to dobře.Muj doktor mě říkal ,že je tam dychací sentrum.....a malej se mě vždycky probral po tomhle.tak držím palce!!!

reagovat esmeralda99 28.5.2009 13:18  5%    +  -

ahoj taky mám tyhle starosti,muj syn,když se třeba bouchne tak taky zustává bez sebe a docela dlouho,je to fakt děs!!!!máme ale skvělého pediatraa osvědčená metoda je co nejdříve mu za krk pustit ledovou vodu....rychle aby nebyl bez dechu dlouho,pokud má člověk po ruce vodu.Funguje to skvěle.....

reagovat jitkadomu 16.4.2009 18:00  5%    +  -

Lubar:
Jasně, nikdy tomu nejde předejít. Ale je možné, že zrovna po sté v té samé situaci byl víc unavený a nezvládl to....

reagovat Lubar 14.4.2009 16:15  5%    +  -

Zuzka:
moc dobře vím, jak se cítíš, starší syn má epilepsii a když poprvé promodral, tak jsem byla strachy bez sebe taky ten čas se nekonečně vleče, když jsem si pak to samé zkusila projít se stopkama v ruce, tak jsem zjistila, že nešlo o minuty, ale že to byla tak minuta, dvě, že jen v tom strachu člověk úplně ztratil představu o času ... Jak jste dopadli na eeg?


Nicméně jsem sem nakoukla proto, že mladší si už dvakrát afektivní záchvat střihnul... z šíleného řevu se v okamžiku, kdy jsem ho vzala do náručí zhroutil zhadrovatěl jako panenka, protočil oči v sloup a pár vteřin byl mimo ...
V obou případech byl mladší pár vteřin v bezvědomí, a i když díky zkušenosti se starším tohle považuju za "prd", i tak mně to děsí a je to velmi velmi nepříjemná zkušenost.

Co mě fakt udivuje, to je doporučení snažit se záchvatu předejít... nevím jak u ostatních, ale Sebík teda dvakrát měl tenhle záchvat jako naprosto neadekvátní reakci k podnětu... stokrát předtím takovou situaci zvládnul v pohodě a pak jednou (dvakrát) na ní zareaguje takhle ... což teda považuju fakt za nemožný tomu předejít.
Navíc když stokrát na situaci vlastně mnohem horší zareagova naprosto v pohodě...

reagovat hhela 11.3.2009 10:40  5%    +  -

Tak to je síla.Nám se tenkrát stalo že když se už nadechl tak nezačal brečet ale koukal na nás jako když nás nikdy neviděl.Dělali jsme na něj různý opičky a on nic.Jeli jsme do nemocnice po cestě jsem na něj pořád mluvila až začal brečet a když se uklidnil tak byl zase v pohodě tak jsme jeli domů. I s tím brečením to bylo asi dvacet minut.Doktorka říkala že se to nestává,vyšetření máme v pořádku a záchvad už dlouho nebyl i když včera pěkně zmodral ale nadechl se včas.Ono je to přejde ale kdo má na to mít nervy.Tak hodně štěstí.

reagovat jitkadomu 9.3.2009 9:02  7%    +  -

Zuzka:
Tak to je děs:-(((( Takhle nám malá nikdy nezůstala, že bysme museli volat záchranku.

Dá se vypozorovat, kdy to může přijít. U nás to bývá většinou, když je malá už večer utahaná. Když poznáme, že by to mohlo přijít, odvádíme okamžitě a přehnaně pozornost na něco jiného - třeba jéééé honem se podívej letí letadlo (i když tam žádné neletí).... Teď máme už nějakou dobu klid.

Také nechci malou s někým nechávat. Ony se babičky i bojí a dělají vždy všechno, jak chce malá, aby ji to náhodou nechytlo.

Ať vám dobře dopadne EEG a budeme se všechny těšit, až to naše dětičky přejde....

PS: Prý na to jsou i nějaké cviky, ale ještě se mi je pořád nepodařilo sehnat:-( Spíš se míjím s tou paní, která je má...

reagovat Zuzka 6.3.2009 18:36  1%    +  -

Ahoj,tak jsem četla Vaší diskuzi a jsem ráda,že v tom nejsme sami. Naše malá začala modrat už asi ve dvou měsících. Strašně nás to vyděsilo a dětská lékařka nám řekla,že to budou nejspíš afektivní resp.záchvaty. Ale že u takhle malých miminek to nebývá běžné,spíš u větších dětí. Nebylo to časté,tak v průměru jednou za měsíc,ale vždycky jsme se toho báli,takže jsme ji nenechávali plakat a pořád ji nosili. Teď ji bylo jedenáct měsíců a teprve nám předvedla co nás čeká. Šla jsem ji jenom dát spát,byla dost unavená,při oblékání pyžamka začala brečet,hned jsem ji zvedla,ale už se nenadechla,takže jsem běžela do koupelny a cákla na ni vodu,ale nic,tak znova a pořádně,pořád nic a najednou začaly ty příšerný křeče.položila jsem ji na postel a ona sebou jen tak pravidelně škubala,oči v sloup.... Bylo to nekonečné a já byla sama doma. Myslela jsem že mi snad umře,trvalo strašně dlouho,určitě tak čtyři minuty. Volala jsem záchranku,párkrát jsem ji prodýchla pak začala pomalu dýchat.Začala jsem brečet. Musím říct,že kdo to nezažije neumí si tu hrůzu a bezmoc představit.Krev byla v pořádku,oční taky. Teď půjdeme na EEG,ale už jsme tam jednou byli a bylo ok.Nevím kdy nás čeká další záchvat,ale mám z toho příšerný strach a myslím,že s tímhle se člověk nikdy nemůže smířit. Hlavně se bojím malou někomu půjčit. Všem mamčám co tohle prožívají přeju ať to brzo skončí,stejně jako sobě.

reagovat hhela 9.2.2009 19:04  5%    +  -

Ahoj my to zatim zvládáme záchvat byl naposled v listopadu.Když začne bulet tak ho chytnu otevřu okno něco mu ukážu nebo ten studenej vzduch ho vždycky vzpamatuje.Tak zatim hodně síli.

reagovat jitkadomu 30.1.2009 11:46  5%    +  -

Ahojte,
tak naše malá si prodělala zase jeden záchvat. Ale mám už vypozorované, že ji musím šoupnout pár na zadek, aby nestihla omdlít. Tentokrát jsme to nějak nestihli, zazmatkovali jsme...
Takže příště dostane přes plínu....

reagovat jitkadomu 7.1.2009 12:42  7%    +  -

kiwík:
Ahojky, u nás (musím to zaklepat) máme už dva měsíce klid. Snažili jsme se malou okamžitě rozptýlit něčím jiným, když jsme viděli, že by mohla omdlet.
Taky jsem zkusila, když se třeba začala vztekat a začala jakoby do toho nenadechnutí, lupla jsem jí jednu nebo dvě na zadek, aby se ulekla a chytla se s dechem a začala normálně plakat.
Hodně štěstí všem,
Jitk

reagovat kiwík 5.1.2009 12:40  1%    +  -

Ahoj maminky, tak mám za sebou taky jeden hrozný záchvat....Mám klučiny 2,5 roku a asi se něčeho lekl nebo já nevím, začal úplně šíleně brečet, dostal křeče do rukou, do nohou, pak se propnul do luku, oči v sloup a pořád ty hrozný křeče....byl to hrozný zážitek,v bezvědomí byl asi půl minuty,ale bylo to nekonečné.....máme za sebou odběry a eeg, vše v pořádku, prý to bude zřejmě atypický afektivní záchvat.
Přeji hodně silné nervy.

reagovat jitkadomu 20.11.2008 14:33  6%    +  -

hhela:
Tak to je dobrá zpráva. Gratulejeme

Já to také nechci zakřiknout, ale naše malá nám naposledy omdlela 17.10.. Od té doby samozřejmě že modrá, ale stihne se nadechnout včas:-)))))))

reagovat hhela 20.11.2008 9:13  5%    +  -

Ahoj tak EEG nám vyšlo výborně takže žádná epilepsie léky brát nemusíme jedině že by to měl často.Nechci to zakřiknout už měsíc se to nestalo,modrá ale nadechne se včas,ty křeče míval taky je to hrozný koukat se když je takový bez života když bylo po všem a usnul tak jsem to obrečela.Přeju vám at to dobře dopadne.

stránkování diskuse:

Váš názor:

Jméno:

Nejste přihlášen(a). Je lepší se nejdříve přihlásit.


Přihlásit na tomto počítači trvale:
  Registrace
diskuse:
Diskusi založil(a): jitkadomu
přispívání bez omezení
Nástenka - Stát se clenem
Clenové diskuse - Clenové online:
Nacházíte se v sekci:
Diskuse -> Rodina a děti -> Děti a zdraví
Přečtěte si